Císař Hirohito. Bál se amerických atomových zbraní, nebo Sovětů?

Zažil proměnu Japonska v asijskou supervelmoc, druhou světovou válku a její tragické zakončení v podobě svržení atomových bomb na japonská města, obnovu země a především proměnu vlastního postavení ve společnosti.

Válečný zlom

Hirohito byl nejen prvním členem japonské císařské rodiny, který odcestoval do Evropy, ale po konci druhé světové války i prvním japonským císařem, který se zřekl božského původu. Válka vůbec znamenala v jeho životě zlom.

Budoucí japonský císař Hirohito na snímku z roku 1902|foto: CC0 Public domain

Historikové se přou, nakolik císař stál stranou a o válečných operacích byl jen informován svými generály – nebo nakolik válečné operace aktivně ovlivňoval. Minimálně přípravy útoku na americkou vojenskou základnu Pearl Harbor sledoval velmi pozorně. Americký historik Herbert Bix je přesvědčený, že Hirohito „…byl mimořádně aktivní, intervencionalistický a dynamický císař, který trval na tom, že bude mít své slovo při formování státní politiky.“

Udržoval si přehled o vojenské a diplomatické situaci v Asii a hrál aktivní roli před začátkem druhé světové války při vyostření japonské strategie s tím, jak se lokální konflikt šířil z Číny do rozsáhlých prostor Pacifiku.

Císař souzen nebyl

Mýtus o císaři žijícím odtrženě od reality se zrodil až po válce s pomocí Američanů. V Asii se sice konal soud s válečnými zločinci, podobný tomu v německém Norimberku, císař Hirohito ale před tribunál postaven nebyl.

Velitel okupačních vojsk americký generál MacArthur a japonský císař Hirohito|foto: U.S. National Archives

„Američané kalkulovali s tím, že je lepší mít zlomeného císaře než chaosem zachvácené a zlomené Japonsko. Soudy pod americkým vedením připsaly vinu japonským politickým a vojenským špičkám, zatímco monarchii nechaly na pokoji. Šlo o stabilizaci země,“ říká historik Jan Adamec, který o životě císaře Hirohita mluví v pořadu Portréty.

Zmíní se i o nejnovějších výsledcích historických bádání, podle nichž na kapitulaci Japonska v srpnu 1945 neměly vliv ani tak ničivé následky atomového bombardování (řada japonských měst byla už natolik zasažena konvenčními bombardováním, že atomové bomby byly jen mnohonásobným a kvalitativně odlišným pokračováním toho, co Japonci znali), jako spíše obavy ze vstupu Sovětského svazu do války v Asii, z možné okupace Japonska Rudou armádou, pádu císařství a socializace země.