František. Skromný a odvážný papež, který bořil očekávání
Orientace na chudé a vyloučené, snaha reformovat klíčové struktury katolické církve, důraz na péči o planetu, otevřenější postoj k rozvedeným a ke stejnopohlavním párům a intenzivní dialog s islámem a židovstvím. To jsou jen některé z věcí, které zůstávají jako odkaz po papeži Františkovi. Odkud pocházel, co ho formovalo a čím byl výjimečný, rozebere v pořadu Portréty Jaroslav Šebek z Historického ústavu Akademie věd.
Narodil se 17. prosince 1936 jako Jorge Mario Bergoglio v Buenos Aires v Argentině a pocházel z rodiny italských přistěhovalců. Studoval chemii a krátce pracoval jako technik v laboratoři, v roce 1958 vstoupil do jezuitského řádu.
V letech 1964 a 1965 učil literaturu a psychologii na středních školách, současně studoval filozofii a teologii v San Miguel v Argentině. Na kněze byl vysvěcen v prosinci 1969, mezi roky 1973 a 1979 působil jako provinciál argentinských jezuitů.
Toto období bylo složité kvůli vojenské diktatuře v Argentině (1976–1983). Bergogliova role v té době byla později předmětem debat, i když nebyla prokázána žádná spolupráce s diktátorským režimem.
Od roku 1973 byl docentem a pak profesorem teologie na jezuitské fakultě v San Miguel. Po roce 1979, kdy ukončil působení ve funkci provinciála jezuitů, se postavil do čela této fakulty a vyučoval literaturu, psychologii, filosofii a teologii.
V roce 1992 byl jmenován pomocným biskupem Buenos Aires, o šest let později arcibiskupem.
Roku 2001 ho papež Jan Pavel II. jmenoval kardinálem. Bergoglio byl v té době známý svojí skromností – používal veřejnou dopravu, žil v bytě na okraji města a sám si vařil. Už v té době se výrazně angažoval ve prospěch chudých a kritizoval ekonomickou nerovnost.
Důraz na milosrdenství
Už při konkláve v roce 2005 po smrti Jana Pavla II. se jeho jméno objevovalo mezi favorizovanými kandidáty na papeže. Zvolen byl nakonec kardinál Joseph Ratzinger jako Benedikt XVI.
Bergoglio nakonec na Svatý stolec usedl. Zvolen byl v březnu 2013 po Benediktově rezignaci. A připsal si několik prvenství: papežem se stal jako první jezuita, první z Latinské Ameriky a první, kdo přijal jméno František – na počest svatého Františka z Assisi, symbolu chudoby a míru.
Někdy se říká, že František byl vnímán jako nejvíce kontroverzní papež posledních desetiletí. Ne kvůli skandálům, ale pro svůj odvážný přístup k tradicím, církevní politice i globálním otázkám.
Boural očekávání toho, jak má vypadat papež: nezpochybňoval základní pilíře víry, ale měnil způsob, jakým byla víra komunikována v rámci církve i vůči světu
Vyzýval k empatii a respektu vůči homosexuálům, dokonce před dvěma lety povolil za určitých podmínek žehnání párům stejného pohlaví.
Otevřeně diskutoval o svěcení ženatých mužů a větší roli žen v církvi, kritizoval kapitalismus, konzumní společnost, neoliberalismus, globální nerovnost a klimatickou krizi, vyzýval k solidaritě a přijetí uprchlíků, osobně navštívil uprchlické tábory.
V rámci možností se pokusil o reformu Vatikánu, vystupoval proti zneužívání v církvi. V otázkách výkladu víry a pastorace povzbuzoval k většímu důrazu na milosrdenství než na přísné dodržování pravidel.
Zemřel 21. dubna 2025 ve Vatikánu po dvanáctileté službě.
V Portrétech připomene papeže Františka historik Jaroslav Šebek z Historického ústavu Akademie věd.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
