„Čaroděj z Walesu“ David Lloyd George doporučoval Německo potrestat, ale ne zničit

David Lloyd George (1863 – 1945), celoživotní zastánce Walesu, který se ani netajil tím, že angličtina je až jeho druhým jazykem po velštině, stanul na počátku 20. století v čele britského ministerstva financí a zasloužil se o řadu sociálních reforem. Právě jemu Velká Británie vděčí za zdravotní pojištění nebo příspěvky v nezaměstnanosti.

Německá cesta do náruče totality

Čtěte také

Za Hitlerem letěl Chamberlain třikrát jednat o míru. Netušil, s jakým gangsterem doopravdy jedná

Do čela vlády se Lloyd George dostal ve válečném roce 1916 a britským premiérem byl šest let. Po porážce ústředních mocností vedl britskou delegaci na Pařížské mírové konferenci a na rozdíl od nesmiřitelného postoje francouzského premiéra Clemenceaua prosazoval britský premiér mírnější jednání s poraženým Německem.

„Příliš tvrdé podmínky by mohly Německo vtáhnout do náruče bolševismu,“ varoval Lloyd George a vlastně se nespletl, jen místo bolševismu to nakonec byl nacionální socialismus. Nesouhlasil také s tím, aby se skupiny Němců dostaly pod cizí nadvládu: „Nedovedu si představit pravděpodobnější příčinu nové války, než když se jeden z nejschopnějších národů ocitne v obklíčení početně slabších, kteří nikdy neměli vlastní stát.“

Je jasné, kam mířil – šlo mu o německé menšiny v novém Polsku a Československu. Konečné znění Versailleské mírové smlouvy považoval proto Lloyd George za příliš tvrdé a na počátku dvacátých let se (marně) pokoušel o její zmírnění.

Porazila ho aféra s prodejem titulů

„Bylo mu nadevše jasné, v čem tkví zájmy Británie: v obchodu a v udržení impéria s námořní nadvládou; ta ji ochrání a pomůže udržet rovnováhu v Evropě – zabrání se tak ostatním mocnostem, aby o těchto zájmech pochybovaly,“ napsala Margaret MacMillanová v knížce Mírotvorci aneb Pařížská konference 1919 o tom, s čím jel Lloyd George do Versailles.

Čtěte také

Georges Clemenceau chtěl kompenzace, dostal Hitlera. Přispěl svou tvrdostí k další válce?

Muž, který dokázal Velkou Británii přivést k vítězství v první světové válce, nakonec neustál vnitropolitické potíže. Po vypuknutí aféry kolem prodeje šlechtických titulů se od Lloyda George, který se už dříve rozešel s většinou liberálů, v roce 1922 odvrátili i koaliční konzervativci a jeho vláda padla.

Sám Lloyd George, k jehož politickým souputníkům patřil dlouho i Winston Churchill, zasedal v parlamentu až do své smrti. To už ale byl dlouho na okraji zájmu. Stihl ještě napsat rozsáhlé paměti, které sice přinášejí řadu detailních informací ze zákulisí politiky, na druhou stranu poněkud zveličují význam jejich pisatele. O Davidu Lloydu Georgovi vypráví v pořadu Portréty historik Jan Adamec.