„Čaroděj z Walesu“ David Lloyd George doporučoval Německo potrestat, ale ne zničit
Když se po konci první světové války na konferenci v Paříži rozhodovalo o novém uspořádání Evropy a o tom, jak se postavit k poraženému Německu, klíčovými osobnostmi jednání byli americký prezident Woodrow Wilson, francouzský premiér Georges Clemenceau a jeho britský protějšek David Lloyd George, poslední velký představitel kdysi významné Liberální strany.
David Lloyd George (1863 – 1945), celoživotní zastánce Walesu, který se ani netajil tím, že angličtina je až jeho druhým jazykem po velštině, stanul na počátku 20. století v čele britského ministerstva financí a zasloužil se o řadu sociálních reforem. Právě jemu Velká Británie vděčí za zdravotní pojištění nebo příspěvky v nezaměstnanosti.
Německá cesta do náruče totality
Čtěte také
Do čela vlády se Lloyd George dostal ve válečném roce 1916 a britským premiérem byl šest let. Po porážce ústředních mocností vedl britskou delegaci na Pařížské mírové konferenci a na rozdíl od nesmiřitelného postoje francouzského premiéra Clemenceaua prosazoval britský premiér mírnější jednání s poraženým Německem.
„Příliš tvrdé podmínky by mohly Německo vtáhnout do náruče bolševismu,“ varoval Lloyd George a vlastně se nespletl, jen místo bolševismu to nakonec byl nacionální socialismus. Nesouhlasil také s tím, aby se skupiny Němců dostaly pod cizí nadvládu: „Nedovedu si představit pravděpodobnější příčinu nové války, než když se jeden z nejschopnějších národů ocitne v obklíčení početně slabších, kteří nikdy neměli vlastní stát.“
Je jasné, kam mířil – šlo mu o německé menšiny v novém Polsku a Československu. Konečné znění Versailleské mírové smlouvy považoval proto Lloyd George za příliš tvrdé a na počátku dvacátých let se (marně) pokoušel o její zmírnění.
Porazila ho aféra s prodejem titulů
„Bylo mu nadevše jasné, v čem tkví zájmy Británie: v obchodu a v udržení impéria s námořní nadvládou; ta ji ochrání a pomůže udržet rovnováhu v Evropě – zabrání se tak ostatním mocnostem, aby o těchto zájmech pochybovaly,“ napsala Margaret MacMillanová v knížce Mírotvorci aneb Pařížská konference 1919 o tom, s čím jel Lloyd George do Versailles.
Čtěte také
Muž, který dokázal Velkou Británii přivést k vítězství v první světové válce, nakonec neustál vnitropolitické potíže. Po vypuknutí aféry kolem prodeje šlechtických titulů se od Lloyda George, který se už dříve rozešel s většinou liberálů, v roce 1922 odvrátili i koaliční konzervativci a jeho vláda padla.
Sám Lloyd George, k jehož politickým souputníkům patřil dlouho i Winston Churchill, zasedal v parlamentu až do své smrti. To už ale byl dlouho na okraji zájmu. Stihl ještě napsat rozsáhlé paměti, které sice přinášejí řadu detailních informací ze zákulisí politiky, na druhou stranu poněkud zveličují význam jejich pisatele. O Davidu Lloydu Georgovi vypráví v pořadu Portréty historik Jan Adamec.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
