Jednou z dnes už téměř zapomenutých osobností české katolicky orientované politiky byl kněz Bohumil Stašek (1886-1948). Do dějin se zapsal především organizováním vlasteneckých a národně obranných akcí po 15. březnu 1939.
Asi nejznámějším bylo jeho protinacistické kázání na národní pouti ke sv. Vavřinečku u Domažlic 13. srpna 1939.
„Co slíbíte a řeknete své matce české? Slibme jí a přísahati budeme v této památné chvíli jménem svým a všeho českého lidu, že ji nikdy neopustíme, nezradíme. Přísahati budeme, že svou prací, svorností, národní jednotou postavíme opět vlast svou na onen stupeň cti, blahobytu a slávy, jakou prožívala v nejslavnější své minulosti,“ řekl tehdy mimo jiné Stašek.
Za toto kázání byl zatčen gestapem a do roku 1945 vězněn v koncentračním táboře Dachau.
Bohumil Stašek se stal katolickým knězem v roce 1909, působil v duchovních správě v pražské arcidiecézi. Od roku 1932 byl sídelním kanovníkem Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě a po roce 1945 až do své smrti jejím proboštem.
Stašek také patřil mezi vůdčí představitele Československé strany lidové, za kterou byl v letech 1925 až 1939 poslancem Národního shromáždění. Zdánlivě jednolitá strana byla ale rozdělena na frakce - českou a moravskou.
„Ty byly personifikovány osobami svých vůdčích představitelů – Bohumila Staška a Jana Šrámka. Rozdíly mezi nimi nebyly jen v regionální příslušnosti, ale i v programových přístupech. Mezi oběma tábory propukaly časté konflikty,“ napsal před časem v Katolickém týdeníku historik Jaroslav Šebek.
Vše dospělo až tak daleko, že když Stašek slavil v roce 1946 šedesáté narozeniny, „partajní“ noviny Lidová demokracie o tom nenapsaly ani řádku a kvůli článku, který měl Staška připomenout, byla na pokyn z vedení lidové strany zastavena rotačka a noviny nově vytištěny bez zmínky o Staškovi.
Také z materiálů Kanceláře prezidenta republiky Edvarda Beneše vyplývá, že připravovaný blahopřejný dopis Staškovi k šedesátým narozeninám skončil jen v návrhu a nebyl nikdy odeslán.
Ještě neuplynuly ani dva měsíce od okupace Čech a Moravy nacistickou armádou a vyhlášení protektorátu – a Praha žila událostí, která výrazně oslavovala českou národní myšlenku: do hrobu byly ukládány ostatky básníka Karla Hynka Máchy. Psal se 6. a 7. květen 1939.
Stašek byl pozoruhodnou osobou: byl například jedním z těch, kteří sloužili mši ze zemřelého Karla Čapka, v květnu 1939 vedl na Vyšehradě zádušní mši při převozu ostatků Karla Hynka Máchy do Prahy, stál u zrodu katolického nakladatelství Vyšehrad, kterému vymyslel jméno.
Ostře vystupoval proti snahám vyloučit ze škol výuku náboženství, odsoudil vznik Československé církve. Usiloval také o dohodu mezi českými lidovci a slovenskými katolíky ve snaze sjednotit politický katolicismus v Československu; nepodařilo se mu to vzhledem k negativnímu vztahu Jana Šrámka k ľuďákům a odlišnému programu.
Bohumil Staška, od jehož úmrtí uplynulo v srpnu sedmdesát let, připomíná v pořadu z cyklu Portréty historik Michal Pehr.
Zatímco Edvarda Beneše si dnes vybaví kdekdo, málo se ví, že nebyl jediným z deseti sourozenců Benešových, kteří to v politice „někam dotáhli“.
„Má příjemný hlas a mluví žertovným tónem,“ poznamenal si pracovník Státní bezpečnosti, vyslaný v září 1947 do hotelu Tichý v Praze na Žižkově, když poslouchal proj...
Události února roku 1948 změnily život většině obyvatel Československa – a nejvíc těm, kteří s uchopením moci komunisty nesouhlasili. Patřil k nim i lidovecký minis...
Václav Žmolík, moderátor
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
