Adolf Procházka. Zapomenutý ministr, který musel utéct před komunisty

Pocházel z rodiny stejnojmenného prvorepublikového právníka a mezi lety 1918 až 1939 lidoveckého senátora. Podobně jako otec vystudoval práva a působil jako advokát nejprve v Brně a od roku 1932 v Praze. O politiku se zajímal, v řadách lidovců patřil ale spíše jen k „rezervám“.

Právník a politik poprvé na útěku

Jako pětatřicetiletý sice kandidoval za lidovce v parlamentních volbách, ale neúspěšně. Jeho jméno ještě nebylo příliš známé – spíše v odborných kruzích se vědělo, že je velkým specialistou na občanské právo. Po vypuknutí války se Procházka zapojil do práce v odboji v Politickém ústředí coby zástupce lidovců.

Počátkem roku 1940 se mu za dramatických okolností podařilo odejít do exilu – přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii do Paříže, kde byl členem Československého národního výboru; odtud přijel do Londýna. Stal se předsedou právní rady naší exilové vlády v Londýně a také právním poradcem exilového premiéra.

Výhledově se s Adolfem Procházkou (vpravo) počítalo jako s mužem, který by mohl nahradit Jana Šrámka (vlevo) na pozici předsedy lidovců|foto: ČTK,ČTK

Znamenalo to pro něj start politické kariéry: do vlasti se po válce vrátil už coby významný lidovecký politik a od dubna 1945 i ministr zdravotnictví (o svém jmenování se dozvěděl na lodi kdesi mezi Gibraltarem a Maltou).

Jednou z něj mohl být předseda lidovců

Poslancem byl Adolf Procházka po celé období takzvané „třetí“ republiky. Navenek se prezentoval jako kritik KSČ a člověk odmítající ústupky komunistům, uvnitř lidové strany byl ale vnímán jako centrista. Prosazoval moderní koncepci lidové strany jako strany křesťanské, nikoli jen katolické.

Vzhledem k relativnímu mládí byl Procházka „vstřícnější tváří“ lidové strany a výhledově se s ním počítalo jako s mužem, který by mohl nahradit Jana Šrámka na pozici předsedy lidovců.

Podle zpráv, které si o Procházkovi opatřila v letech 1945 až 1948 komunisty ovládaná Státní bezpečnost, si Procházka budoval pozici k pozdějšímu nástupu do předsednické funkce posilováním vazeb na politiky pražské organizace lidové strany. A stejně tak Státní bezpečnost zaznamenala i pnutí uvnitř lidové strany, v jejímž vedení se na přelomu let 1946 a 1947 uvažovalo o Procházkově odvolání a jeho odchodu do diplomacie (na post atašé na velvyslanectví v USA).

Na svobodu záchodovým okénkem

Lidovecký ministr zdravotnictví Adolf Procházka je pochován v Kojetíně|foto: Jan Dudík, Wikimedia Commons CC BY-SA 3.0

Adolf Procházka byl poslancem do 25. února 1948. Od tohoto dne už nespal doma ve vile v pražské Bubenči a připravoval odchod do exilu. Útěk Procházky s manželkou a dvěma dcerami by vydal na román – snažili se projít poslední únorový den roku 1948 odděleně nedaleko Klenčí pod Čerchovem, cestu ale zkomplikoval zásah klatovského oddělení Státní bezpečnosti.

Procházka vyvázl náhodou, přivolaný pracovník StB měl příkaz jej zkontrolovat, nikoli zadržet – a než se informoval, jaké jsou další instrukce, Procházka utekl. Procházkova manželka Helena, rozená Koželuhová, neteř Josefa a Karla Čapkových (její životní příběh si můžete poslechnout zde), byla Státní bezpečností zadržena s dcerou v osadě Černá Řeka a ze zajištění se dostaly útěkem z okénka záchodku.

Druhá Procházkova dcera byla zadržena v okolí Klenčí a umístěna do vazby, nakonec se za otcem dostala sama útěkem přes Vídeň v září 1948; nebylo jí ještě osmnáct let. Rodina se v exilu rozpadla, Helena Koželuhová zůstala v Evropě, Adolf Procházka odešel do USA.

Stal se členem Rady svobodného Československa a Křesťansko-demokratické unie Střední Evropy. Přednášel o situaci v nesvobodné části Evropy a psal právnické spisy. Zemřel v New Yorku, pochován je v Kojetíně.