Nežádoucí následník trůnu. Otto von Habsburg musel opustit Vídeň, zasazoval se o sjednocení Evropy

Otto von Habsburg, pozdější konzervativní evropský politik, patřil vždy k zastáncům myšlenky sjednocené Evropy. Dvě desítky let byl poslancem Evropského parlamentu a řadu let předsedal Panevropské unii usilující o sjednocení starého kontinentu.

Čtěte také

Vladimír Votýpka: Paradoxy české šlechty. Odkud přišli a jak se vyrovnali s komunismem i restitucí?

Bývalý dědic Rakousko-Uherska, který se po smrti svého otce stal hlavou habsbursko-lotrinského rodu, neměl prý nikdy v úmyslu obnovit monarchii.

Formálně se zřekl habsburského trůnu v roce 1961. Až roku 1966 mu byl vrácen rakouský pas, v září 1966 přijel po mnoha letech na několik hodin do Rakouska (těsně za hraniční přechod), kde mu byla od roku 1972 povolena politická činnost.

Propojit Evropu

Rodák z dolnorakouského Reichenau vystudoval státní a sociální vědy na katolické univerzitě v Lovani. Po pádu rakouské monarchie žil se svými rodiči ve švýcarském exilu a na ostrově Madeira, kde jeho otec v roce 1922 zemřel.

Rodina se nesměla vrátit do Rakouska, dokud se rod nezřekne nástupnických práv. V polovině 30. let Habsburg vstoupil do Panevropské unie usilující již tehdy o integraci Evropy na křesťanských a demokratických základech.

Čtěte také

Habsburkové byli původně bezvýznamný švábský rod. Díky okolnostem a svým schopnostem ovládli Evropu

Jako jeden z mála politiků rozpoznal nebezpečí nacionálního socialismu a otevřeně vystupoval proti Hitlerovi. Snažil se zabránit anexi Rakouska a za války dopomohl 15 tisícům Židů k útěku z Evropy. V roce 1940 odešel do USA, po válce se vrátil do Rakouska, ale na zásah sovětské okupační moci musel ze země po několika měsících odejít. V polovině 50. let přesídlil do Bavorska.

Coby pozdější europoslanec podporoval tradiční habsburskou politiku sjednocování evropských národů do jednoho celku. Často se také zasazoval o zájmy českých Němců vysídlených po válce z Československa – kvůli Benešovým dekretům několikrát kritizoval politickou reprezentaci České republiky a jeho aktivity tak byly u nás vnímány spíše rozporuplně.

Zemřel v červenci 2011 ve věku 98 let.

Jeho pohřbu ve Vídni se účastnilo 3500 pozvaných hostů a přes 10 000 diváků. Veřejně projevovanými poctami a účastí mnoha rakouských představitelů (včetně špalíru vojáků armády rakouské republiky) měl v podstatě charakter státního pohřbu, nesměl ale tak být označován.