Slavní hochštapleři: Felix Cámara byl autorem oblíbené komedie i obdivovatelem Frankova fašismu

Rodák z Kutné Hory (1897) celý život tvrdil, že je potomkem španělského šlechtického rodu. Přestože jeho otec i děd pocházeli z Haliče a oba udělali kariéru ve státních službách (otec jako voják, dědeček jako velitel věznice ve Lvově), historikové se dnes přiklánějí k možnosti, že vzdálená příbuznost se španělským rodem je možná.

Čtěte také

Někteří protektorátní novináři-kolaboranti skončili na popravišti. Řada jich ale nikdy potrestána nebyla

Po studiích na reálce vstoupil do armády a až do roku 1919 byl aktivním důstojníkem. Když skončil u armády, pracoval v rodinném nakladatelství Šolc & Šimáček; převzal po otci. Jako autor je podepsán pod řadou knížek levného čtení, za které hovoří jejich názvy: Ve spárech démonů, Záhada sfingy, Španělské markýzy, Plavovlasý upír a mnohé další.

V roce 1926 zadlužený podnik prodal; podle svědectví Emy Řezáčové žil nákladným způsobem života. V polovině 20. let v Praze zřídil a vedl divadlo Komedia, kde uváděl domácí i zahraniční hry pro nenáročné publikum. Několik let (1922 až 1927) byl také ženatý s primabalerínou Národního divadla Jelizavetou Nikolskou.

Příklon k španělskému fašismu

Když jeho pražské divadlo vyhořelo, pobýval v Paříži, kde pro sebe objevil filmový průmysl. Zájem o film si přinesl i zpátky do Prahy, byl autorem nebo spoluautorem scénářů nebo námětů k nepříliš kvalitním filmům, které i ve druhé polovině 30. let dobová kritika přijímala jako podprůměrné: Tvoje srdce inkognito (1936), Slávko, nedej se (1938), Pozor, straší! (1938), Nevinná (1939), Děvče z předměstí (1939), Okénko do nebe (1940); úspěch měla až Dívka v modrém (1940), především díky režii Otakara Vávry.

Čtěte také

Moravec, Lažnovský, Teuner a další. Co získali a ztratili čeští kolaboranti?

Druhá polovina 30. let je také spojena s Cámarovým příklonem ke španělskému fašismu. Napsal několik oslavných knih o Španělsku a generálu Frankovi, podporoval frankistický režim během španělské občanské války. Nestavěl se proto ani proti okupaci Československa.

Z mnoha důkazů ale vyplývá, že spíše než o programového kolaboranta s nacisty šlo o „jezdce na vlně“, který využil momentální situace a snažil se uplatnit v protektorátní kultuře, zejména filmu. Přestože je vytrvale označován za spolupracovníka gestapa, dokonce placeného, neexistuje o tom jediný důkaz. Naopak se dochovala svědectví, že svých známostí mezi nacisty využil k tomu, aby bránil „arizaci“ barrandovských filmových ateliérů.

Na jeho špatné pověsti mezi revolučně naladěnými Čechy to ale nic nezměnilo: stopy Felixe Cámary mizí krátce po 5. květnu 1945, kdy odešel ze svého bytu na Kampě. Nejrozšířenější verzi, že byl příslušníky revolučních gard oběšen a ještě umírající na oprátce upálen, nelze nijak doložit. Ještě v září 1946 Státní bezpečnost po Cámarovi vyhlásila pátrání, ale místo pobytu neznala ani jeho matka.

Dalším slavným hochštaplerem pak byl Ruda Načeradský. Legendární pražský prvorepublikový podvodník, který se vydával se za bohatého továrníka. Podvedl téměř 200 lidí, nejčastěji klenotníků, zadržet se ho podařilo až v Jižní Americe. Víc v repríze pořadu z cyklu Historie českého zločinu Bronislavy Janečkové.