Legendární závodník Fangio. Politici mu pomáhali k závodním vozům, unesli ho kubánští revolucionáři

Juan Manuel Fangio, kterému přezdívali El Chueco neboli Křivonohý, pocházel z rodiny italských přistěhovalců. Narodil se v městěčku Balcarce, které leží asi 400 kilometrů od Buenos Aires, a po vyučení automechanikem si otevřel malý autoservis.

Čtěte také

Formule 1 je kosmický vývoj, ale v oblasti automobilismu, říká šéfredaktor časopisu Formule

Začal také závodit v místních soutěžích, zprvu s fordkou. První velké vítězství oslavil na podzim 1940 ve vytrvalostním závodě z Buenos Aires do Limy a zpět, který měřil 9500 kilometrů a Fangio v něm řídil chevrolet.

Po druhé světové válce vstoupil talentovaný Argentinec do světa formule 1 – bylo mu přitom už téměř 40 let. Do šampionátu se poprvé naplno zapojil v roce 1950 a už o rok později získal se svou Alfou Romeo titul. V letech 1954 až 1957 se stal mistrem světa ještě čtyřikrát, dvakrát za volantem Mercedesu, potřetí s Lancií a naposledy s vozem Maserati.

Oběť politiky

Světové autodromy opustil Fangio v roce 1958 na Nürburgringu, i později se ale objevoval na okruzích, třeba v závodech oldtimerů. Zemřel v červenci 1995 ve věku 84 let.

Čtěte také

Ženy tří republik: Eliška Junková, československá automobilová závodnice

Automobily, se kterými závodil, jsou dnes vyhledávané a mimořádně cenné kousky. Jednomístný Mercedes-Benz W196 z roku 1954, s nímž Fangio jezdil a který mu dopomohl v roce 1954 k druhému titulu, se v červenci 2013 na aukci klasických vozů v anglickém Chichesteru prodal za 29,6 milionu dolarů.

Ocelově šedý závodní vůz byl prodán v autentickém stavu, tedy i s drobnými šrámy, které utrpěl během závodních klání. Ferrari 290 Mille Miglia z roku 1956, s nímž se Fangio umístil čtvrtý v závodě Mille Miglia na 1000 mil napříč Itálií, se v aukci síně Sotheby's v New Yorku v prosinci 2015 vydražil za 28 milionů dolarů.

Fangiovy úspěchy byly do určité míry svázány s politikou: drahá auta mu pořizoval argentinský autoritativní režim prezidenta Juana Peróna, který se inspiroval předválečnými mezinárodními úspěchy automobilových závodníků z Itálie a Německa, států ovládaných diktátory.

Obětí politiky se nakonec stal sám Fangio, v únoru 1958 unesený na Kubě revolucionáři kolem Fidela Castra.

Sepětí sportu a politiky připomene v Portrétech historik Jan Adamec.