Ženy tří republik: Eliška Junková, československá automobilová závodnice

Rok 1924 si možná někteří posluchači spojí s úmrtím básníka Jiřího Wolkera. Wolker se narodil roku 1900 stejně jako Alžběta Pospíšilová, kterou znají fanoušci automobilového sportu pod jménem Eliška Junková. Zatímco mladý proletářský básník skončil svou krátkou životní pouť, Eliška se v tomto roce poprvé zúčastnila závodu Lochotín – Třemošná. Hned první start jí přinesl vítězství.

Pocházela z početné rodiny zámečnického mistra. Od mládí inklinovala ke sportu a cvičila v Sokole. Už v šestnácti letech začala pracovat v olomoucké pobočce Pražské úvěrové banky, kde poznala svého budoucího manžela Čeňka Junka. Tou dobou hodně cestovala a jejím hlavním koníčkem byly cizí jazyky.

Nejdříve spolujezdkyně, pak vítězka

K automobilismu ji přivedl právě Junek, za něhož se provdala roku 1922. Při té příležitosti si změnila nejen příjmení, ale i křestní jméno, neboť ji většina lidí v zahraničí oslovovalo Eli, nebo Eliza.

Čeněk Junek a Eliška Junková po závodu Targa Florio (1928)|foto: Národní muzeum, CC BY 4.0, eSbírky – kulturní dědictví on-line

První zkušenosti získávala Eliška jako spolujezdkyně svého manžela, ale už po roce usedla sama za volant. Už zmíněný první závod a první triumf z roku 1924 ve voze Bugatti T30 odstartoval její triumfální kariéru, a to navzdory jejímu handicapu. Měřila totiž jen 160 centimetrů, a aby dosáhla na pedály a zároveň viděla z vozu, musela si sedadlo vystlat polštáři.

Hned další rok zvítězila v prestižním závodě do vrchu Zbraslav – Jíloviště. Odtud si odnesla i skalp svého manžela. Čeněk zůstal druhý se ztrátou 1,3 desetiny vteřiny. Bylo to první vítězství ženy v mezinárodně uznávané automobilové soutěži.

Tehdy se už Eliška běžně účastní mezinárodních soutěží. S úspěchem se účastnila závodu do vrchu Klausenpass  ve Švýcarsku, který platil za nejtěžší soutěž tohoto druhu. Cíl byl ve výšce dvou tisíc metrů.

Za prudkého větru a při namrzajícím dešti se Eliška vydala na trať ve své bugatce bez předního skla a bez brýlí, které zapomněla. Celkově skončila na skvělém druhém místě a v ženské kategorii samozřejmě zvítězila.

Smrt manžela a ukončení kariéry

Roku 1927 odjela na Sicílii, kde plánovala absolvovat jako první ženská účastnice prestižní, ale obávaný závod Targa Florio. Takto na něj vzpomínala:

Jenže kvůli technickým problémům závod nakonec nedokončila. O rok později však i přes potíže s vodním čerpadlem dojela na krásném pátém místě. Vysloužila si gratulace od vítěze Alberta Diva i triumfální přivítání v Praze.

Slavná závodnice Eliška Junková v bugatce 35A|foto: Slávka Červená, CNC,Fotobanka Profimedia

Její nejúspěšnější rok se však stal i tím nejsmutnějším. 15. července se při Velké ceně Německa na okruhu Nürburgring zabil její manžel Čeněk. Po jeho smrti Eliška Junková ukončila svou závodnickou kariéru.

Rozhodla se uskutečnit vytouženou a dlouho odkládanou cestu na Srí Lanku a do Indie. Po návratu se zapojila do motoristického života v Čechách. Spolupracovala s automobilových klubem a podporovala závody na brněnském Masarykově okruhu.

Dík její přímluvě se ho účastnil i nejlepší automobilový závodník té doby Louis Chiron. Roku 1933 nastoupila k firmě Baťa, která tou dobou začala vyrábět i pneumatiky. Vývoji tohoto zboží se Eliška Junková věnovala i po znárodnění firmy.  

Krátce po druhé světové válce se znovu provdala za novináře Ladislava Kháse. S ním žila až do své smrti roku 1994. Připomenout si ji můžete i četbou jejich memoárů Má vzpomínka je Bugatti, které vyšly roku 1972.

Seznamte se s příběhy dalších Žen tří republik >>