Ženy tří republik: Růžena Vacková, vysokoškolská profesorka a odbojářka

6. září 2018
Růžena Vacková (z knihy Trestankyně)

Růžena Vacková byla druhou jmenovanou vysokoškolskou profesorkou v Československu. Za 2. světové války jen o vlásek unikla popravě za odbojovou činnost. Stejně statečně se postavila i novému režimu, nakonec strávila 16 let ve vězení.

Rok 1948 se nesl ve víru velkých událostí. Ve východní Asii vzniklo KLDR a po vyhlášení nezávislosti státu Izrael začala na Blízkém východě První arabsko-izraelská válka. V prosinci Valné shromáždění OSN schválilo Všeobecnou deklaraci lidských práv.

Pro Československo je rok 1948 především rokem „Vítězného února“. Tisíce studentů vysokých škol se ale s komunistickým převratem nehodlalo smířit. Pochodují na Pražský hrad, aby vyjádřili podporu prezidentu Edvardu Benešovi. Mezi pochodujícími studenty je pouze jediný pedagog Univerzity Karlovy, profesorka Růžena Vacková. 

Odbojářka tělem i duší

Ženy tří republik: Milada Petříková-Pavlíková, první česká architektka

Svobodárna v Praze - Libni

Milada Petříková-Pavlíková se do historie zapsala jako první česká architekta. Zabývala se především sociálním bydlením. V jejích domech nacházely útočiště stovky žen v tíživé životní situaci.

Narodila se v dubnu 1901 ve Velkém Meziříčí. Po maturitě začala studovat na Karlově univerzitě dějiny umění a klasickou archeologii. V roce 1925 promovala a o několik let později se stala docentkou. Vědecká práce pohltila tak, že jí obětovala i svůj soukromý život. Kromě odborných článků psala i do novin, komentovala společenské dění, psala divadelní kritiky.  

Po vypuknutí 2. světové války se zapojila do odbojové činnosti. Podílela se na činnosti odbojové skupiny „Voláme číslo 15“, která se snažila získávat informace o výrobě německých zbraní. Růžena taky ukrývala a přenášela tajnou vysílačku. V únoru 1945 je zatčena a odsouzena k trestu smrti. Naštěstí přichází konec války a Růžena Vacková odchází 5. května 1945 z pankrácké věznice domů. 

Během války hluboce přimkla ke katolické víře. Později se stala i členkou několika katolických sdružení, publikovala v katolicky orientovaných časopisech, seznamovala se s řadou významných kněží. Ve svém bytě na Malé straně pořádala semináře pro katolickou mládež. Po návratu na univerzitní půdu byla (v roce 1947) jmenována profesorkou. A to jako druhá žena v Československu. 

1948

A pak přišel rok 1948. Za účast na demonstracích proti komunistickému puči jsou vylučováni studenti z vysokých škol. Málokdo z pedagogů má odvahu se studentů zastat. Profesorka Vacková se nebojí.

Její rozhodná slova připomíná i dokument Českého rozhlasu nazvaný Teta Růženka. Od akademického roku 1950/51 už profesorka Vacková nesmí přednášet.

V roce 1952 Růženu Vackovou opět zatkli, a to kvůli jejímu působení v katolické komunitě. Odsouzena je v monstrprocesu se skupinou Mádr a spol, jehož cílem je hlavně zdiskreditovat katolickou inteligenci. Rozsudek: 22 let vězení.

Vacková se rozhodně nechtěla přizpůsobit vězeňskému řádu. Záměrně nedodržovala pracovní normu, odmítla práci v neděli, účastnila se protestní hladovky a po večerech pořádala pro své spoluvězeňkyně semináře o dějinách umění a architektuře.

Propustili ji jako jednu z posledních

Ženy tří republik: Alice Masaryková, prezidentova dcera a spoluzakladatelka Československého červeného kříže

Alice Masaryková

Alice Masaryková vstoupila do obecného povědomí jako dcera zastupující svou matku Charlottu v roli první dámy. Ve skutečnosti byla především činorodou sociálně-zdravotní pracovnicí, která se v roce 1919 zasloužila o založení Československého červeného kříže.

Když v roce 1956 navštívil Československo generální tajemník OSN, Růžena, spolu s několika dalšími vězeňkyněmi, mu tajně zkusila poslat dopis, ve kterém popsala svůj život v komunistickém vězení. Nepomohl, spíš naopak.

Její věčný odpor proti věznitelům zhatil jakoukoli šanci na milost. Na svobodu se dostala až v roce 1967. Po téměř 16 letech za mřížemi. Je jednou z vůbec posledních propuštěných politických vězňů 50. let. Ani tolik let strávených za mřížemi ji nedokázalo zlomit. Zapojila se do činnosti Klubu bývalých politických vězňů (K 231) a v roce 1977, jako jedna z prvních, podepsala Chartu 77. A byla i na pohřbu filozofa Jana Patočky.

Růžena Vacková se nikdy nevdala a neměla děti. Svou mateřskou lásku věnovala svým studentům. Zemřela v prosinci 1982 v Praze.

Seznamte se s příběhy dalších Žen tří republik >>

Spustit audio
autor: Hana Kašparová

Související