Ženy tří republik: Marie „Mája“ Stará, jedna z prvních letušek ČSA a odbojářka

Rok 1941 se nesl ve znamení několika významných zvratů ve vývoji druhé světové války. V červnu Adolf Hitler napadá v rámci tzv. Operace Barbarossa Sovětský svaz a na konci roku se po útoku na Pearl Harbor do války zapojují Spojené státy americké.

Na území Protektorátu Čechy a Morava působí řada odbojových skupin. V březnu 1941 jsou pozatýkáni členové odbojové skupiny okolo bývalého pilota Radoslava Seluckého. Jednou ze zatčených je i první letuška ČSA Marie „Mája“ Stará.

Sen o létání

Marie se narodila v srpnu 1915 ve Vídni, ale dětství strávila v Novém Bydžově. Její život se razantně změnil v roce 1937, kdy se přihlásila na konkurz na místo stevardky u Československých státních aerolinií.

Z několika stovek uchazeček uspějí pouze tři dívky, mezi nimi i Mája Stará. Počátky u letectva pro ni vůbec nebyly snadné. Letušky tehdy provázela velká nedůvěra ze strany mužských kolegů, kteří zastávají názor, že létání je výhradně „chlapská“ záležitost.

Mája se ale osvědčí už při zkušebním letu do Bukurešti, kdy se jí, mimo jiné i díky výborné znalosti italštiny, podaří uklidnit vyděšenou pasažérku a její děti. Splněný životní sen o létání však přeruší německá okupace Československa. Mája musí opustit zaměstnání u ČSA a začíná pracovat na ministerstvu veřejných prací.

Zapojení do odboje

V roce 1940 ji cestou domů na ulici osloví bývalý pilot, v té době odbojář Radoslav Selucký. Požádá ji o pomoc a Mája bez váhání souhlasí. Pro Seluckého pak získává informace například o výstavbě nových objektů pro německou armádu.

Ženy tří republik: Irena Bernášková, první Česka odsouzená nacisty k trestu smrti

• Upravit
• Smazat

Irena Bernášková byla jednou z hybatelek domácího odboje za nacistické okupace. Vydávala nelegální časopis, podávala zprávy do zahraničí a stejně statečně čelila i trestu smrti, k němuž ji odsoudili nacisté.

„Neptala jsem se ho na podrobnosti, kde celou tu dobu byl a odkud se vzal. Bylo mi jasné, že když mě oslovil, dostávám i já příležitost oplatit Němcům jejich zlovůli. Nepotřebovala jsem, aby mě někdo přemlouval, měla jsem dobrodružnou povahu, ale také jsem byla frustrovaná z toho, jak si kolem mne lidé na protektorát začali pomalu zvykat,“ vzpomínala později ve svých pamětech.

Odbojová činnost pokračuje až do března 1941, kdy byla skupina vinou konfidenta Jaroslava Bednáře odhalena. Máju čeká zatčení, výslech v Petchkově paláci a pak pobyt v pankrácké věznici. Na svobodu se dostane po čtyřech měsících.

„Na stole jsem za sebou nechala vyrytý vzkaz: své jméno s letadlem, které mě v mé mysli ve chvílích nejtěžších unášelo s sebou daleko od vší té nelidské bídy.“

Vězení a emigrace

Pobyt na svobodě však netrvá dlouho. V dubnu roku 1942 gestapo Máju znovu zatýká. Tentokrát stráví na Pankráci měsíc. Pak ji převezou do Drážďan, kde ji odsoudí ke třem a půl letům za mřížemi.

Trest si odsedí ve věznicích v Lipsku, Freibergu a nakonec opět na Pankráci. Na svobodu se dostává až v lednu 1945. Vrací se do Nového Bydžova a po zotavení z následků několikaletého věznění se stává členkou partyzánské skupiny nesoucí její jméno.

Po válce se Mája opět vrací ke své vysněné profesi. Bohužel ne na dlouho. Kvůli svým dřívějším vazbám na západní země se pro představitele nového režimu stává nepohodlnou osobou. V roce 1948 se rozhodne emigrovat. Většinu svého zbývajícího života pak stráví v Belgii a do své vlasti se už nikdy nepodívá. Mája Stará umírá v srpnu 1997 v Bruselu.

„Toužila jsem po návratu domů, tak moc se mi chtělo vidět ta místa, bylo to ale příliš velké riziko. Cítila jsem také, že bych prožila velké zklamání, a pak, vidět vše, co by mi připomínalo tu krásnou dobu, vidět můj uloupený majetek. Kolik jen bylo mezi mými přáteli zničených existencí. Dívat se na jejich potřeby a bídu, kterou bych nedokázala ulehčit, by bylo nad mé síly!“

Seznamte se s příběhy dalších Žen tří republik >>