Ženy tří republik: Alice Masaryková, prezidentova dcera a spoluzakladatelka Československého červeného kříže

Počátek roku 1919 se nesl ve znamení Pařížské mírové konference ve Versailles. Vzešlo z ní nové uspořádání poválečné Evropy a Německo se muselo podrobit tvrdým podmínkám. Proběhl také první přelet Atlantiku motorovým letadlem. A v Holandsku začala vysílat první amatérská rozhlasová stanice.

Mladá Československá republika s prozatímní ústavou se musela vypořádat s mnohými problémy na poli domácí i zahraniční politiky. Významnou událostí byla měnová reforma, která z rakouské koruny udělala československou. Poválečná obnova probíhala pomalu.

Na obyvatelstvo těžce doléhá nedostatek potravin, šatstva a věcí denní potřeby. Tíživé zdravotní a hygienické poměry země leží na srdci také Alici Masarykové. A nechybí jí odhodlání situaci zlepšit.

Alice a Jan Masarykovi se svou matkou Charlottou|foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Budování Červeného kříže

Nejstarší dcera Masarykových se narodila roku 1879 a jako jediná z jejich čtyř dětí vystudovala univerzitu. Od dětství chtěla být lékařkou. Medicínu ale nakonec studuje pouze rok. Za zmínku stojí, že v té době byla mezi posluchači jedinou ženou. Lékařství pak vyměňuje za sociologii a filozofii. Nakonec promuje v roce 1903 jako první doktorka historie.

Brzy po vzniku nové republiky se prezidentova dcera zapojuje do řady sociálních aktivit včetně budování Československého červeného kříže. V roce 1919 se stává předsedkyní nově založené organizace a zůstává v jejím čele až do své rezignace v roce 1938.

V českých zemích dříve působil Rakouský červený kříž, který měl aristokratický ráz a vedla ho česká šlechta. Masaryková si ale přeje, aby nový spolek byl spíš všelidový a demokratický. Jeho činnost chce nově zaměřit nejen na válku, ale i práci v dobách míru.

„Mír není odpočinek“

Alice Masaryková a T. G. Masaryk jdou k volbám (1929)|foto: autor neznámý 2, CC BY 3.0, Pestrý týden (1929)

Alice ve své funkci rozhodně není pouhou reprezentativní osobou. Práci pro Československý červený kříž bere velmi vážně a věnuje jí veškerý čas. Rezignuje na politické funkce a místo toho propaguje Červený kříž, různé jeho dobročinné nebo humanitární akce, shání finance na činnost organizace nebo přednáší. Ve zbytku volného času se místo „klábosení dam“ raději vzdělává třeba v patologii.

„Mír není odpočinek, mír je aktivita,“ zdůrazňuje Alice. V době mezi dvěma světovými válkami Masaryková zakládá tradici Velikonočních mírů Červeného kříže. Myšlenka se rozšíří po celém světě a později z ní vzejde Světový den Červeného kříže, který si každoročně připomínáme 8. května. V roce 1933 Masaryková shrnula význam Československého červeného kříže slovy:

Po převratu v roce 1948 ztrácí Červený kříž na čtyři desetiletí svoji samostatnost a nezávislost. Po rezignaci Edvarda Beneše přišla Alice Masaryková o jakýkoliv vliv na jeho ústředí. Na post předsedkyně byla účelově dosazena Marta Gottwaldová, která kdysi demokratickou organizaci podřídila plánům pětiletky. Alice emigruje do Spojených států, kde zůstává až do své smrti v roce 1966.

V lásce Masaryková štěstí neměla. Náklonnost k vídeňskému očnímu lékaři Richardu Fröhlichovi nebo k hradnímu architektu Josipu Plečnikovi se nikdy nezměnila v trvalý vztah. „Při starostech o životy jiných si Alice nikdy nevytvořila život vlastní, ani se toho neodvážila,“ poznamenává její neteř Herberta Masaryková.

Alice také nikdy nestála o publicitu a Červenému kříži nepodřídila vše kvůli kariéře a slávě. Jejím heslem bylo naopak: „Věřím v anonymní práci!“

Seznamte se s příběhy dalších Žen tří republik >>