Jan Masaryk byl tragickou postavou února 1948. Jeho smrt není ani po 70 letech objasněná
„Příliš pozdě si uvědomil, že nemůže hledět dvěma různými směry zároveň,“ napsal v tajné depeši o situaci v Československu v dubnu 1948 americký velvyslanec Laurence Steinhardt o Janu Masarykovi – Československém diplomatovi, poválečném ministrovi zahraničí a tragické postavě roku 1948.
Náš Honza
Vtipný, milý, veselý, okouzlující. Tak o Janu Masarykovi hovořil nejeden z lidí, kteří s ním dostali do styku, a tak ho vnímala i veřejnost. Její náklonost si získal za války svými velmi civilními, vtipnými a povzbudivými proslovy ve vysílání BBC Volá Londýn. Pomáhal mu s nimi sice básník a pozdější izraelský velvyslanec Viktor Fischl, ale to zásadní bylo Masarykovo.
Že si uměl podmanit posluchače, vycítit, jak promluvit, aby byl pochopen, prokázal i po válce a svědčí o tom záznamy jeho projevů v dalším vydání pořadu Archivu Plus. Mezi lidmi se mu říkalo „Honza“. Jak ale pro rozhlas později zavzpomínaly jeho neteře Herberta a Anna, jeho nejbližší ho oslovovali „Jendo“, jeho praneteř dokonce „Jendíčku“.
Od lajdáka k diplomatovi
I když byl „Honza“ Masaryk vnímaný jako veselá kopa, snadné to v životě neměl. Narodil se v září 1886 v Praze Charlottě a Tomáši Garrigue Masarykovým. Byl hudebně nadaný a hrál dobře na klavír, ale vůbec mu nešla škola a měl potíže s chováním. Nedodělal ani maturitu a otec ho raději poslal do USA, kde se Jan musel obtížně protloukat, což mu mravy nespravilo.
Skončil dokonce ve škole pro psychicky narušenou mládež, kde mu diagnostikovali lehkou formu schizofrenie. Šlo patrně o dědictví po matce, která se také potýkala s duševní chorobou. V roce 1913 se z Ameriky vrátil a po vypuknutí první světové války narukoval. Po vzniku Československa působil jednak jako pobočník svého otce, už československého prezidenta, a zahájil kariéru v diplomatických službách.
Začínal ve Washingtonu, odkud přesídlil do Londýna. Tam zažil sudetskou krizi i Mnichov. V Londýně zůstal a od roku 1940 zastával v exilové československé vládě post ministra zahraničí. Často vystupoval ve zmíněném českém vysílání BBC. Jeho válečné rozhlasové projevy po válce dokonce vyšly knižně.
Vždy s lidem. Ať už to znamená cokoli
V první poválečné vládě Masaryk nechyběl, zastával jako bezpartijní post ministra zahraničí. Prostřednictvím londýnského rozhlasu Čechoslovákům vysvětlil, že teď se budeme více přátelit se Sovětským svazem. Proč? To je, jak řekl, jasné každému, „kdo není úplně hloupý.“
Masaryk zůstal ministrem zahraničí i po volbách v roce 1946. Na jednu stranu se snažil udržovat tradiční vazby na západní země, zároveň ochotně sledoval komunisty vytyčenou orientaci na Sovětský svaz. V roce 1947 se během návštěvy Moskvy nechal zastrašit Stalinem a společně s Ripkou a Gottwaldem doporučil vládě vycouvat z Marshallova plánu.
Během vládní krize v únoru 1948 se Masaryk nepřipojil k demokratickým ministrům, kteří na protest proti ovládnutí policie komunisty podali demisi. Sám říkal, že svému otci slíbil, že bude držet vždy při Edvardu Benešovi. Také se hovoří o tom, že Jana Masaryka zastrašil „dohlížitel nad komunistickým pučem v Československu“ Valerian Zorin. Možná byla za Masarykovou zdrženlivostí i údajná Gottwaldova nabídka prezidentského křesla.
Oficiálně to Masaryk komentoval, že „jde vždy s lidem“. Ve vládě, kterou Gottwald sestavil po 25. únoru, pak mohl Masaryk opět zasednout jako ministr zahraničí. Masaryk tehdy řekl: „S touto vládu si rád zavládnu.“ Nevládl dlouho. Desátého března 1948 ráno byl pod oknem svého bytu nalezen mrtev.
Druhý život
Ještě týž den přišel komunistický ministr vnitra s vysvětlením, že Masaryk spáchal sebevraždu. Na odpoledním jednání parlamentu podrobně líčil, jak Masaryk v noci prožíval psychická muka, která ukončil skokem z okna. Důvodem oněch muk prý byla kritika Masarykova připojení se ke komunistům, kterou Masaryka zahrnovali jeho západní přátelé.
Významná část veřejnosti verzi o sebevraždě nevěřila a měla za to, že Masaryk byl zavražděn. Spletitá a záměrně nedbalým vyšetřováním znesnadněná cesta hledání odpovědi na otázku, jak a proč Masaryk zemřel, trvá dodnes. Odborníci na forenzní biomechaniku podle polohy Masarykova mrtvého těla pod okny Černínského paláce před několika lety konstatovali, že ho z okna někdo vystrčil.
Podle pyžama, ve kterém byl Masaryk nalezen, výkalů, jež jsou známkou strachu, a dalších znaků, označili sebevraždu za velmi nepravděpodobnou i psychiatři. Většina odborníků se kloní k vraždě. Kdo ji spáchal? Čeští komunisté, Sověti nebo dokonce britská tajná služba? Stále nevíme.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
