Luboš Palata: Festivalový týden v Karlových Varech je Potěmkinova vesnice karlovarské chudoby
Z vyhlídky, která je zbytkem hradu Karla IV., je jeden z nejkrásnějších výhledů na Karlovy Vary. Zalité ten první festivalový víkend nejen davy návštěvníků 59. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, ale také letním červencovým sluncem, nespalujícím, ale hřejícím. Díval jsem se na plné terase zdejšího baru na tu krásu, na ten lidský mumraj pode mnou. A nemohl jsem tomu uvěřit. Nemohl jsem uvěřit, že jsem v metropoli nejchudšího kraje v Česku.
Čtěte také
Festivalové Karlovy Vary ale matou tělem. Tolik turistů a návštěvníků, jako v tom týdnu, kdy se tu koná filmový festival, ve městě po celý rok není, a to v násobném měřítku. Ubytování, které tu v době filmového festivalu stojí 5 tisíc na noc – a jste rádi, že ho za tu cenu máte –, stojí v jakékoli jiné době čtvrtinu. A ještě vám k tomu sami rádi dají zadarmo snídani.
Celé Česko ve Varech
I taxikářů je tu sotva třetina, všichni, se kterými jsem se v prvních dnech festivalu vezl, přijeli z Prahy a někteří dokonce až z Brna. Z Prahy a jiných částí Česka se na těch pár dní do Varů přestěhovali celé restaurace, stánky s občerstvením, barmani s pouličními bary, pojízdné i nepojízdné kavárny, umělci se svými výstavami, diskotéky se svojí produkcí.
Čtěte také
Prostě se sem sjelo celé Česko. A ano, i s trochou zahraničních návštěvníků a pár světovými celebritami.
Je to takový týdenní odlesk slávy, kterou Karlovy Vary a další zdejší lázně prožívaly v minulosti, kdy se sem sjížděli císařové, králové, vévodové a knížata z celé Evropy. Ne na jeden týden filmového festivalu, ale po celý rok. Ta doba je pryč.
Pak je vystřídali, zvláště po roce 1948, rekreace ROH a ozdravné pobyty pojištěnců. Dnes není ani to. Zdravotní pojišťovny na lázeňských pobytech šetří, Rusové, kteří po roce 1990 přinesli do Varů luxus a peníze, ale také korupci a východní způsoby, z velké části zmizeli také. Nikdo další nepřišel a nepomohl ani zápis lázní Karlovarského kraje do seznamu památek UNESCO.
Metropole nejchudšího kraje
Mnozí návštěvníci z Prahy se třeba divili, že se v Karlových Varech nedá na mnoha místech platit kartou. Na rozdíl od bohaté Prahy, kde to dnes jde opravdu všude. Divit by se ale neměli. Jsou v metropoli nejchudšího kraje Česka, kde jsou o čtvrtinu nižší mzdy, není tu jediná vysoká škola a nedá se sem dojet po žádné dálnici, a to odnikud.
Doly a elektrárny tu končí, lázně přitáhnou jen zlomek turistů, kteří navštíví Prahu, mladí odsud utíkají. A když ne, tak dělají v sousedním Německu, kde také většinou platí daně.
Karlovy Vary, celý kraj, celé české pohraničí, potřebují 80 let po vyhnání našich Němců a tři roky po odchodu bohatých Rusů, velký plán. Plán národní obnovy tohoto kusu země. Aby to tady po celý rok vypadalo stejně, jako během týdnu karlovarského filmového festivalu. Jediného týdne, kdy se tady v Karlových Varech dá žít skoro tak jako v Praze.
Autor je evropským editorem Deníku
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
