Když bylo všechno nové. Novinář Jan Pokorný vzpomíná na první svobodné volby v roce 1990

Těsně před volbami 1990 byla Praha svědkem mimořádně vážné události. Šlo o výbuch podomácku vyrobené bomby na Staroměstském náměstí v Praze odpoledne 2. června 1990.

Kvůli načasování do vrcholu předvolební kampaně se spekulovalo o tom, že čin měl volby ovlivnit. Nikdy se to ale neprokázalo. A je pozoruhodné, jaký klid tehdy společnost zachovala, a že se žádná politická síla nepokusila z výbuchu takzvaně vytlouct politický kapitál.

Čtěte také

Kampaň pro všechny slušný lidi. Týdny před prvními svobodnými volbami 1990

Šlo o první teroristický útok v tuzemsku. Utrpělo při něm zranění 18 lidí, z toho jedna turistka z Německa vážné zranění oka. Jak dokládá Archiv Plus, informování o této události se vzdalo vší senzacechtivosti. Ve zpravodajství se nedochovaly žádné rozhovory se zraněnými nebo lovení respondentů za každou cenu.

Pravdou je, že tehdy v zemi neexistovala soukromá média. A i ta státní – nikoli ještě veřejnoprávní – což byly Československý rozhlas a televize, se takříkajíc držela na uzdě. Z dnešního hlediska působí snad úsměvně informování o jasnovidcích zapojených do pátrání.

Jan Pokorný|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Pachatele se dodnes nepodařilo odhalit a má se za to, že tatáž osoba měla na svědomí i výbuch na hostivařské přehradě 2. srpna 1990, který se naštěstí obešel bez zranění. I tento útočník zůstává neznámý.

Národovci v Bratislavě

Necelý týden před volbami, v neděli 4. června 1990, se prezident Václav Havel vydal na Slovensko na návštěvu Komárna a Bratislavy.

Čtěte také

Samostatné Slovensko, volali demonstranti na Havla v Bratislavě

V hlavním městě ho čekalo nepříjemné překvapení – na setkání s občany na Náměstí SNP se poprvé objevily transparenty požadující nejenom samostatnou existenci Slovenska, ale i nevraživost vůči Čechům a především reminiscence a hesla spojená s dobou fašistického Slovenského státu.

Havel pak v pořadu Hovory z Lán na tento zážitek reagoval sice věcně, ale zároveň poměrně ostře, pokud šlo o vyvolávání nacionalistických duchů. Samostatnost je legitimní požadavek, ale vyvolávání duchů spojených s hrůzami druhé světové války je nepřijatelné – takový byl prezidentův vzkaz veřejnosti.

Bartončíkova aféra

Politickou náloží, kterou odpálil náměstek federálního ministra vnitra Jan Ruml pouhé dva dny před volbami ve středu 6. června, bylo prohlášení, že předseda lidovců Josef Bartončík byl dlouholetým spolupracovníkem Státní bezpečnosti (StB).

Byla to velká zkouška pro všechny strany a celá věc byla brána na jednu stranu jako nezbytný očistný akt, na druhou jako politický podraz. Platilo nejspíš obojí.

Čtěte také

Žádný puč nebude. Únor 1990 patřil k nejhektičtějším měsícům prvního funkčního období Václava Havla

Skutečnost vyšla najevo už asi o týden dříve, ale prozatím zůstala za dveřmi v nejvyšším politickém patře. Josef Bartončík dal Václavu Havlovi soukromě slib, že v tichosti stáhne své jméno z kandidátky. V dané lhůtě to ale neudělal, a tak se Jan Ruml rozhodl jednat. Šlo o poměrně závažný zásah do předvolebního moratoria. 

Lidovce aféra poškodila, byť je těžké vyčíslit, o kolik procent. Ale zanechávala jistou pachuť z nerovné soutěže a také měla za následek, že KDU-ČSL po volbách nevstoupila do federální vlády, ale pouze do české.

Plenty, obálky a Albrightová

K zajímavostem z volebního zpravodajství patří záznamy z regionů, ze kterých se můžeme dozvědět, s jakými nečekanými těžkosti se některé volební okrsky vyrovnávaly.

Například nebylo dost odpovídajících volebních plent. Objevily se potíže s volebními obálkami natištěnými v Kanadě, které neodpovídaly velikosti volebních lístků, bylo proto vhodné je před vhozením do urny pečlivě zalepit.

Archiv Plus připomene také jednu vzácnou, i když tehdy spíš nenápadnou návštěvnici z řad zahraničních pozorovatelů tehdejších voleb. Byla to Madeleine Albrightová, která se v 90. letech stane americkou ministryní zahraničí a významně se zaslouží o český vstup do NATO. Pořad také přinese vzpomínku na sociologa a bývalého disidenta Rudolfa Battěka.