Ženy tří republik: Milada Petříková-Pavlíková, první česká architektka

V roce 1933 se říšským kancléřem stává Adolf Hitler, vzniká gestapo a Německo vystupuje ze Společnosti národů. Do amerických kin vstupuje legendární černobílý film King Kong.

A v Praze u Václavského náměstí se otevírá sídlo Ženského klubu českého. Jde o svého druhu Národní divadlo českých žen, neboť i ony se na své sídlo skládají korunku po korunce. Dům navíc projektuje první česká architektka Milada Petříková-Pavlíková.

Zájem o sociální bydlení

Milada se narodila v Táboře roku 1895. Rodiče jí vždy podporovali ve vzdělání. Ostatně její příbuznou byla i první česká lékařka Anna Honzáková a její sestra Albína, která získala jako jedna z prvních českých žen doktorát z historie.

Ženy tří republik: Irena Blühová, průkopnice v oboru sociální fotografie

• Upravit
• Smazat

Irena Blühová byla nejvýraznější fotografkou v meziválečném Československu. Díky studiu na slavné výtvarné škole Bauhaus v Německu se stala československou průkopnicí v oboru sociální fotografie.

Před první světovou válkou se Milada stala neoficiální posluchačkou pražské techniky. Více jí rakouské zákony nedovolily. Promovat mohla až po vzniku republiky v roce 1919.

První stavby vytváří se svým manželem, architektem Theodorem Petříkem. Uhranula ji jednoduchost, elegantnost a praktičnost funkcionalismu. Rychle měla jasno i v účelu svých staveb. Zajímala se hlavně o sociální bydlení.

Mezi její velké projekty patří Domov osamělých žen v pražských Dejvicích nebo Domovina Charlotty Masarykové, která nabízí útočiště až stovce žen v těžké životní situaci. Přímo v budově se nachází jesle, prádelna nebo lékařská ordinace.

Ženský klub český

V architektuře 20. a 30. let minulého století se i v Československu objevuje trend kolektivního bydlení, kdy domácnosti sdílejí například kuchyně nebo prádelny. Tento původně kodaňský druh bydlení k nám přišel z  Německa.

Výstavbu bloku městských činžovních domů se společnou kuchyní, kde by se ale „neporušovala intimita domova“, prosazuje i jedna z nejvýznamnějších českých feministek Františka Plamínková, která tehdy pracovala pro pražský magistrát. Právě díky spolupráci s Plamínkovou se na několika projektech ženského hnutí podílí i Milada Petříková-Pavlíková.

Nejdůležitější stavbou tohoto druhu je už zmiňované sídlo Ženského klubu českého v Praze na Novém Městě. Ženský klub kvůli této budově založil stavební družstvo, které vydalo podílové listy. Na zbudování domu finančně přispěl i prezident Masaryk.

V několikapatrovém domě vznikly spolkové prostory s klubovnou, knihovnou a jídelnou s vegetariánskou kuchyní. Za vzdělávacím programem Ženského klubu tam mířily i mimopražské ženy.

Nad kolektivní částí domu se nacházely pokojíky pro přechodné ubytování, které byly vybavené společnými kuchyňkami a společným sociálním zařízením. Veškeré prostory směly využívat výhradně ženy. Pouze do restaurace mohli zavítat i muži.

Funkcionalistický dům Ženského klubu českého, který Petříková-Pavlíková projektovala zdarma, stojí nedaleko Václavského náměstí dodnes. Část jeho prostor v současnosti využívá Činoherní klub.

Život ve „svobodárně“

První česká architektka uznávala, že kolektivní domy a tzv. svobodárny nejsou vždy ideálním bydlením, ale v některých případech podle ní šlo o „velké dobrodiní pro dnešní poměry.“  Jak psala v polovině 30. let:

„Život ve svobodárně jest velice veselý a mám dojem, že se tam obyvatelky cítí šťastné. Snad i ty, kterým se tíže žije, překonají při družném životě lépe své nesnáze.“

Milada Petříková-Pavlíková se po roce 1950 věnovala úpravám dolů a šachet a s nevolí také socialistické výstavbě. Zemřela v devadesáti letech v roce 1985. Svému titulu první české architektKy dostála vrchovatě.

Seznamte se s příběhy dalších Žen tří republik >>