Irena Blühová byla nejvýraznější fotografkou v meziválečném Československu. Díky studiu na slavné výtvarné škole Bauhaus v Německu se stala československou průkopnicí v oboru sociální fotografie.
Když se v roce 1931 vydává Irena Blühová do německého Dessau, aby studovala fotografickou typografii a dějiny umění na výtvarné škole Bauhaus, v Československu i ve světě vrcholí hospodářská krize. Krachují banky i průmyslové podniky. A vítězné mocnosti první světové války musí Německu upravit splátky dluhů.
V New Yorku slavnostně otevírají Empire State Building. Vysílat začíná Vatikánský rozhlas a papež vydává listy varující před socialismem a před zbrojením. Do kin vstupuje nový Chaplinův snímek Světla velkoměsta a v Praze mají premiéru Muži v offsidu.
Fotografka, intelektuálka, ale také žena činu. I tak můžeme charakterizovat Irenu Blühovou. Narodila se 2. března 1904 v Povážské Bystrici. Otec Móric byl obchodník se smíšeným zbožím. Maminka Žofie pocházela z Oravy, kam Irena jezdila v dětství na prázdniny.
A právě tam Blühová našla zásadní podněty pro vlastní fotografickou tvorbu. Dřevěné chalupy, chudoba a prostý život místních jí přinesly inspiraci a trvalou náklonnost k přírodě a sociálním tématům.
Na Oravě také Irena potkává svého pozdějšího manžela, malíře Imricha Weinera. S ním pak sdílí zájem o turistiku, umění a politiku. Jako sedmnáctiletá tak například vstupuje do právě vznikající komunistické strany.
Po maturitě pracuje jako písařka a bankovní úřednice. V roce 1924 si od kamaráda svého muže pořizuje fotoaparát. A vznikají její první snímky, zatím jenom jako obrázky z turistických cest. Postupně od nich ale přechází k dokumentaristickým záběrům zaostalého venkova.
Všímá si dětské práce, života pastevců, dřevorubců a sezónních dělníků a taky tradičních slavností. Fotí, ale zároveň s vesničany žije a snaží se jim pomáhat. Snímky publikuje v časopisech.
Anny Ondráková byla naší první herečkou, která dosáhla evropského věhlasu. Dávno před Lídou Baarovou si tak zahrála ve filmech německé, či britské produkce a spolupracovala i se slavných Alfredem Hitchcockem.
Protože touží věnovat se umění hlouběji, rozhodne se pro studium na německé vysoké škole Bauhaus. Učí se lepší technice a zdokonaluje výtvarné vidění. Moderní fotografie v pojetí Bauhausu totiž postupuje směrem k co nejpřesnější optice a vizualizaci, k vybroušené souhře černé a bílé, doplněné všemi tóny šedi.
Po návratu z Německa vede Blühová nakladatelství a knihkupectví v Bratislavě. Stýká se s levicovými intelektuály a zakládá skupinu Sociofoto. Zúčastňuje se prvních kolektivních výstav sociální fotografie a dál se vzdělává.
Jenže za války se také musí skrývat v horách. Nacisté na ni vydali zatykač mimo jiné za pomoc pronásledovaným rakouským a maďarským komunistům.
Po válce Irena spoluzakládá a vede vydavatelství Pravda. Tehdy vytváří soubor fotoportrétů slovenských spisovatelů. Dálkově vystuduje pedagogiku a přednáší na filozofické fakultě. Stává se zakládající ředitelkou Slovenské pedagogické knižnice a píše.
Spoluvydává knihu Prvé kroky, nejlepší prózu roku. I v důchodu ještě učí postižené děti výtvarnou a pracovní výchovu. A v osmdesátých letech se znovu věnuje focení krajiny, ale také architektury.
Na sklonku života o své práci Blühová řekla:
Irena Blühová zemřela v Bratislavě v roce 1991.
Její tvorby si teoretici umění všimli s velkým zpožděním. Teprve v roce 1974 měla Blühová první samostatnou výstavu v Bratislavě. S odstupem několika málo let pak následovaly Berlín, Helsinky a Lipsko.
V současnosti se její díla nacházejí nejen ve sbírkách galerií na Slovensku, ale i v Berlíně, Výmaru, Lipsku, ve Vratislavi nebo Spojených státech. Jméno Ireny Blühové najdeme také v rozsáhlé encyklopedii 5 000 fotografů, vynálezců a historiků, kteří významně ovlivnili vývoj světové fotografie.
Moschelesová se stala uznávanou vědkyní světového jména v době, kdy se ženy na tuto dráhu příliš nevydávaly. Právem ji můžeme považovat za zakladatelku české geografie.
Česká egyptologie má mnohé významné představitele počínaje svým zakladatelem Františkem Lexou. Neprávem v jejich stínu zůstává Ludmila Matiegková.
Olga Fastrová byla novinářka, první česká žena zaměstnaná na plný úvazek v redakci deníku Národní politika a autorka více než 1200 fejetonů a článků.
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
