Ženy tří republik: Anny Ondráková, naše první slavná herečka, která točila i s Hitchcockem

Rok 1929 vešel ve známost jako rok, kdy byla dostavěna katedrála svatého Víta, národ si připomínal Svatováclavské milénium a prezident Masaryk jmenoval tzv. vládu panské koalice v čele s Františkem Udržalem.

Toho roku také natočila Anny Ondráková, tehdy už velká hvězda české kinematografie, dva filmy ve Velké Británii, které režíroval Alfred Hitchcock.

Silná a odhodlaná

Svatba Anny Ondrákové s Maxem Schmelingem|foto: Bundesarchiv, Bild 102-14813,CC-BY-SA 3.0,©

Anny Ondráková se narodila roku 1902 v haličském Tarnówě. Byla dcerou vysoce postaveného důstojníka rakousko-uherské armády. Později se celá rodina přestěhovala do Prahy, kde Anny učinila první herecké krůčky. Pro divadlo ji objevil manžel herečky Antonie Nedošinské, Jiří.

Anny získala angažmá v komparsu ve Švandově divadle. Už tam se roku 1919 seznámila s Karlem Lamačem – slavným prvorepublikovým režisérem, který byl jejím partnerem až do roku 1930. První úspěch ve filmu Dáma s malou nožkou přesvědčil i její rodiče, aby mladé Anny nebránili ve filmové kariéře.

Řada lidí na ni později vzpomínala jako na silnou odhodlanou osobnost. Režisér Václav Wasserman o ní řekl, že nikoli její nadání, ale síla vůle jí pomohla, že se stala světovou herečkou.

Německý i britský úspěch

Velmi záhy začala pod jménem Anny Ondra hrát i v německých a rakouských filmech. Snímky, které natočila pro společnost hraběte Saschy Kolowrata, jí získaly slávu v celoevropském měřítku. Možnosti československé kinematografie jí pomalu přestávaly stačit.

Nejslavnější komediální tituly, které vznikly pro německý film, se jmenovaly Anny, pozor – policajt! a Saxofon Suzi. Tehdy byla její popularita na vrcholu a tyto lehčí snímky ve své době zcela zastínily souběžně natáčená dramata, na kterých v Británii pracovala s Alfredem Hitchcockem.

Jednalo se tituly …a neuveď nás v pokušení a Její zpověď. Zejména druhý jmenovaný snímek uznávají kritici dodnes. Zajímavostí je, že až v průběhu natáčení zaskočil produkci požadavek na zvukovou verzi filmu. Tam Ondrákovou, jejíž angličtina nebyla nejlepší, předabovala herečka Joan Barry.

Poté dochází k zásadnímu zlomu v jejím životě. Roku 1930 se poznala s německým boxerem Maxem Schmelingem. Ondráková tehdy zatoužila po rodinném životě, a jelikož její dlouholetý partner Karel Lamač se ke sňatku stále neměl, vzala si roku 1933 Schmelinga – pozdějšího mistra světa v těžké váze.

Nikdy nekolaborovala

Předtím si ale stihla zahrát s Vlastou Burianem ve zvukovém filmu On a jeho sestra, z které ho je tato ukázka:

Kvůli těhotenství odmítla nabídku společnosti Metro Goldwyn Mayer ve filmovém zpracování Jihu proti Severu. Vytouženého potomka se ale pár nedočkal. Při autonehodě přišla Ondráková o nenarozené dítě a už nikdy neotěhotněla. Manželství přesto vydrželo skoro šedesát let.

Už před vypuknutím 2. světové války byla pozice manželů v Německu problematická. Nacistická propaganda je oba plánovala využít. I přes zdvořilostní setkání s Hitlerem a Goebbelsem ani jeden z nich nikdy nekolaboroval. Schmeling několikrát odmítl nabízené členství v NSDAP.

Jako řada jiných celebrit, které neemigrovaly, měli Schmeling s Ondrákovou po roce 1945 problémy s novým režimem. Ondráková se nemohla vrátit do Československa, Schmeling přišel o majetek. Později se odstěhovali na venkov, kde provozovali farmu s norky.

Do Československa se už Anny nikdy nevrátila. Zemřela roku 1987 ve věku čtyřiaosmdesáti let. Byla první mezinárodní filmovou hvězdou, jakou světu dala československá kinematografie.

Seznamte se s příběhy dalších Žen tří republik >>