Ženy tří republik: Julie Moschelesová, zakladatelka české geografie

31. červenec 2018

Julie Moschelesová se stala uznávanou vědkyní světového jména v době, kdy se ženy na tuto dráhu příliš nevydávaly. Právem ji můžeme považovat za zakladatelku české geografie.

V roce 1930 se v Haagu už podruhé jednalo o válečných reparacích. V Sovětském svazu začala násilná kolektivizace a americký prezident Hoover vytvořil výbor pro boj s hospodářskou krizí. V pražském kině Alfa se promítal první československý zvukový film Tonka Šibenice.

Naši fotbalisté zvítězili nad španělským týmem, jedním z nejlepších na světě, dva nula. Stranou mediální pozornosti zůstalo ve stejném roce významné zahraniční ocenění pro českou vědkyni. Pařížská geografická společnost vyznamenala Julii Moschelesovou.

Studijní nabídka

Julie se narodila v Praze v roce 1892 do bohaté židovské rodiny. Její mateřštinou byla němčina. Češtinu se naučila až za studií, ale brzy ji i písemně zvládla bez chyb.

Matka byla slepá, proto ji od dětství vychovával strýc, anglické malíř a esperantista Felix Moscheles, s manželkou. S nimi procestovala celou Evropu a severní Afriku. Na základní školu chodila v Londýně.

V Maroku se náhodně setkala s významným norským geologem Hansem Henrikem Reuschem a ten se přimluvil, aby mohla pracovat jako překladatelka v geologickém ústavu v Oslo.

Nadané vědkyně si všiml při studijní cestě do Norska profesor geografie Alfred Grund z pražské německé univerzity. Vyzval Julii, aby začala studovat, a ta nabídku přijala.

Útěk v přestrojení

I po obhájení doktorátu Moschelesová stále pracovala jako pomocná vědecká síla, později jako nehonorovaná asistentka. Kvůli antisemitským útokům extrémně nacionálních německých studentů nakonec z německé univerzity odešla na českou.

Habilitovala z antropogeografie, dnes bychom řekli sociální geografie. Kromě filozofky Albíny Dratvové byla v meziválečném období jedinou docentkou na přírodovědecké fakultě.

Po okupaci v roce 1939 musela kvůli židovskému původu utéct z Československa. Údajně se jí to podařilo v přestrojení za žebračku. O jejím osudu v exilu se dozvídáme z dopisu, který Julie adresovala v roce 1946 děkanovi pražské přírodovědecké fakulty:

„Spectabilis! Dovolte mi prosím, abych se Vám představila: jsem docentkou antropogeografie na Karlově universitě v Praze. Do 30. června 1939 byla jsem zaměstnána jako vědecká síla ve funkci asistentky. V červenci 1939 opustila jsem vlast a v březnu 1940 přijala jsem profesorské místo na melbournské universitě, která mne pověřila s vyučováním zeměpisu. Po vypuknutí japonské války vstoupila jsem jako zeměpisec do služeb holandské vlády a po dobu svého pobytu v Melbourne spolupracovala jsem se spojeneckou vojenskou službou v zeměpisném oddělení. Po skončené válce vystoupila jsem ze služeb holandské vlády a po velkém úsilí, teprve nyní se mi podařilo přijeti do Londýna, abych se co nejdříve mohla vrátit do své vlasti a pokračovat ve své dřívější vědecké práci.“

Bez bytu i uplatnění

Po návratu domů zjistila, že nikdo z příbuzných už nežije. Ale naštěstí ji provázela její partnerka, dánská literární vědkyně Greta Hortová. Greta převzala i starost o domácnost nepraktické Julie.

V Praze Moschelesová jen těžko hledala odpovídající uplatnění i byt. Jednu dobu dokonce přebývala přímo v budově fakulty. Vlastního bydlení, stejně jako návratu na Geografický ústav, se dočkala až po několika letech.

Jaromír Korčák, poválečný profesor geografie, o Moschelesové v 50. letech napsal, že je „naším nejlepším zeměpiscem a nebýt antisemitismu, byla by již před válkou mimořádnou profesorkou.“

Julie Moschelesová publikovala ve všech oborech geografie většinou v zahraničních časopisech. Její odborná práce byla známá a oceňovaná víc v cizině než u nás. Milovala anglické detektivky, nedbala příliš o svůj zevnějšek a byla silná kuřačka. Závislost na nikotinu přispěla velkou měrou k tomu, že v roce 1956 podlehla rakovině.

Seznamte se s příběhy dalších Žen tří republik >>

Spustit audio

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.