Marcia Davenportová: Přítelkyně Jana Masaryka a spisovatelka, která zachytila jeho poslední dny

Americká spisovatelka Marcia Davenportová (1903 – 1996)|foto:Ladislav Kandelar

Do Prahy přijela poprvé v březnu 1930. To už byla podruhé vdaná. Její první „studentské“ manželství s Franklinem Clarkem se rozpadlo po několika měsících a Marcia zůstala sama s dcerou.

Aby se uživila, pracovala jako autorka reklamních textů pro obchodní dům ve Filadelfii. Koncem roku 1927 se vrátila do rodného New Yorku, kde nastoupila jako redaktorka týdeníku New Yorker.

Podařilo se jí to díky rodinným známostem, její matkou byla tehdy mimořádně populární operní zpěvačka Alma Gluck. Marcia také nejednou řekla, že češtinu poprvé slyšela od Emy Destinové. A častým hostem v rodině býval i slavný dirigent Arturo Toscanini.

Mozartův životopis a cesta do Prahy

V roce 1929 se Marcia znovu provdala, tentokrát za amerického spisovatele Russella Davenporta. V té době se zrodila myšlenka napsat knížku o životě Wolfganga Amadea Mozarta. K jejímu napsání ji měl údajně přemluvit manžel, který schopnosti i ambice své manželky nemohl přehlédnout.

Čtěte také

Rok 1941: Seznámení s panem ministrem. Kdo byla přítelkyně Jana Masaryka Marcia Davenportová?

Marcia se do práce pustila s mimořádnou pečlivostí. Rozhodla se navštívit v Evropě všechna místa, kde Mozart žil a působil. Cesta ji přivedla i do Prahy – aby poznala město, kde velký skladatel dokončil Dona Giovanniho a kde byla opera poprvé provedena. Praha třicátých let Davenportovou okouzlila.

Její první cesta vedla z tehdejšího Wilsonova nádraží přes Václavské náměstí: „Šla jsem pomalu a prohlížela si bohaté obchody, klidné, mohutné muže, kteří nesli aktovky; buclaté, světlovlasé ženy; množství jídelen a svůdné věci k jídlu. Všude to náramně vonělo,“ vzpomínala Davenportová.

Mnohé z atmosféry Evropy dokázala úspěšně přenést i do knížky, která se stala v USA bestsellerem a vyšla v mnoha vydáních. Recenzenti ji hodnotili jako dostatečně informativní a přitom mimořádně zábavné čtení.

Kapsy plné rtěnek

Davenportová se do konce 30. let živila i jako hudební kritička a rozhlasová komentátorka přenosů z Metropolitní opery. Roku 1936 jí vyšel román Lena Geyer, který byl v podstatě příběhem její matky. Do dalšího života Marcii Davenportové pak zasáhla politika.

V roce 1940 pomáhala manželovi, který pracoval na kampani republikána Wendella Willkieho za zvolení americkým prezidentem. Willkie tehdy kandidoval proti nesmírně populárnímu Rooseveltovi. Během společné práce na kampani paradoxně došlo k odcizení manželů Davenportových a jejich manželství bylo nakonec v roce 1944 i formálně rozvedeno.

Čtěte také

Poslední portrét Jana Masaryka podle Marcii Davenportové

Marcia měla tou dobou jiného přítele: stal se jím o 17 let starší Jan Masaryk. Poznali se na podzim 1941. Přátelství přerostlo v důvěrný vztah, během kterého Marcia dělila svůj čas mezi psaní a práci ve Výboru americké pomoci pro Československo.

Roku 1942 vyšel její asi nejslavnější román Údolí rozhodnutí, vícegenerační sága bohaté rodiny amerických ocelářů. Později byl pro velký úspěch zfilmován.

Davenportová zároveň pomáhala s americkým rozhlasovým vysíláním pro Čechy do protektorátu. Do podobného programu přispívali například Jan Werich a Jiří Voskovec.

Hned v létě 1945 přicestovala do Prahy. Prvním člověkem, který vešel do jejího pokoje v hotelu Alcron, byl právě ministr zahraničních věcí Jan Masaryk. Davenportová potom organizovala humanitární pomoc válkou zdevastované zemi. Soukromě přispívala i typicky ženským způsobem: všechny kapsy vojenské blůzy i pláště, ve kterých přijížděla, měla vždy po okraj naplněny tím, po čem ženy v Československu toužily: nylonkami a rtěnkami.

Jan Masaryk|foto:Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Nakonec všechno spálila

Mezi lety 1945 až 1948 žila střídavě v New Yorku a Praze, kde byla nablízku Masarykovi. Pracovala na dalším románu (East Side, West Side, tiskem vyšel roku 1947 a o dva roky později byl zfilmován) a v Praze pobývala v bytě v Loretánské 13, doslova na dohled od Černínského paláce, kde pracoval a žil Jan Masaryk.

Marcia byla snad jediný člověk, s nímž si Masaryk dokonale rozuměl, že ji říkal věci tak, jak je cítí. Každý den jí psal lístečky, na nichž komentoval v krátkých glosách vše, co se událo. V posledních dnech o ní měl strach. Donutil ji, aby před ním spálila všechny dokumenty, které by ji mohly přivést do nesnází. Několikrát mluvil o tom, že mu hrozí nebezpečí. Ale víc než o sebe se bál o ni. Proto naléhal, proto se ji snažil dostat za hranice republiky.


tajemník Jana Masaryka Jiří Špaček

„Byla pěkná, suverénní a apartně oblékaná, vybavená samozřejmostí světoobčanky a praxí politického i literárního salónu, který udržovala v New Yorku. Úspěch ani tanec miliónů, ve kterém kroužily kolem ní číslice nabídek a podepsaných smluv filmových producentů, jí nezmátly hlavu, bylo v ní v podstatě něco lidsky blízkého,“ napsala o Davenportové Olga Scheinpflugová.

Zlomený člověk plný depresí

Právě na přání Jana Masaryka odletěla Davenportová 7. března 1948 do Londýna, aby tam podle dohody na něj počkala. Plánovali údajně svatbu a odjezd do USA. Masaryk ale nedorazil: 10. března ráno byl nalezen mrtvý pod okny svého bytu v Černínském paláci. Marcia v podstatě nepochybovala, že v případě Masarykovy smrti šlo o vraždu se odstěhovala do severní Itálie, kde léta žila a psala.

Čtěte také

Vražda, nehoda, sebevražda? Pomůže unikátní nahrávka rozluštit po 70 letech záhadu smrti Jana Masaryka?

Československo navštívila hned několikrát: v letech 1965, 1969, 1974, 1979 a konečně v roce 1990, kdy také poskytla rozhovor Československému rozhlasu. Bylo to v době, kdy vyšla její knížka Poslední portrét, věnovaná jejímu vztahu s Janem Masarykem. Ve skutečnosti šlo o část jejích rozsáhlých memoárů Too Strong To Fantasy, které v USA vyšly v roce 1967.

Masaryka ve svých pamětech zachytila jako zlomeného člověka plného depresí, které se s politickým vývojem u nás v roce 1948 jen prohlubovaly.

Davenportová zemřela v lednu 1996 v Pebble Beach v Kalifornii. Z její pozůstalosti získala Česká republika posmrtnou masku Jana Masaryka, která je dnes vystavena v Černínském paláci.

Poslechněte si celý pořad v audiozáznamu.