Chtěla bych absolutně nezávislé a otevřené vyšetřování smrti Jana Masaryka, přeje si praneteř Charlotta Kotíková

Charlotta Kotíková
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Charlotta Kotíková
0:00
/
0:00

Státní zástupce po 16 letech znovu, už popáté, otevře vyšetřování nevyjasněné smrti poválečného ministra zahraničí Jana Masaryka. Jeho praneteř, a tak i pravnučka prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka (TGM) Charlotta Kotíková v Interview Plus říká, že se pokusí být vyšetřovatelům nápomocná.

„Kdyby se to vyjasnilo, tak by to bylo ohromné. Vidím to jako pozitivní krok,“ říká Kotíková.

Chtěla by, „aby se teď využily všechny zdroje, bez ohledu na to, komu pomohou, nebo nepomohou. Je otázka, jakým způsobem bude vyšetřování vedeno, jestli bude absolutně nezávislé a otevřené. To je moje velká otázka. Další pak, jak se s výsledky a odpověďmi bude dál zacházet,“ dodává.

Není si prý vůbec jistá, jestli pět předchozích vyšetřování bylo zcela nezávislých. Při hodnocení vyšetřování, které probíhalo až po listopadu 89, nad podobným soudem trochu váhá. „To bych tak neřekla, pro jistotu. Ale bylo možné přistoupit i k archivům, a to i mimo naše území. To je velice důležité,“ odpovídá. Naráží tak na britské a hlavně sovětské archivy tamní bezpečnosti, které se zatím neotevřely, přestože o to ministerstvo zahraničí požádalo.

Musíme otevřít archivy, a to britské i ruské

Kotíková přiznává, že se k otevření archivů snaží přispět i sama. „Povolení totiž musí dát žijící příbuzný, a to jsem už dala… Protože nechci, aby tam zůstala nějaká uzavřená laguna. Otevřeno by mělo být všechno,“ domnívá se.

Důvodem nového vyšetřování je hlavně nahrávka policisty a jednoho z prvních vyšetřovatelů Masarykovy smrti Vilibalda Hofmanna, kterou jako první zveřejnil Český rozhlas Plus. Své pochybnosti natočil doma na pásek. Přemýšlí hlavně o vyhřezlých kůstkách z kotníků, které na pokyn lékaře sesbíral, dal do kapesníku a ten položil k tělu. Na oficiálních fotkách ale žádný kapesník není, navíc bylo tělo položeno na záda, zavřely se oči a tak bylo připraveno na fotografování.

„Já o tom bohužel nikdy neslyšela, možná, že jsem to i zapomněla,“ připouští. „Byla to doba velkého duševního vypětí a zmatku. Když se dozvíte, že někdo takto nečekaně zemře. Co si pamatuji, že babička řekla: ‚Zabili Jana.‘ To je dojem, který to ve mne, tehdy sedmiletém dítěti, vyvolalo… Atmosféra rodiny se doslova vařila, byl tam smutek a taky hněv na něco, co se stát nemělo… Časem se vám detaily ztrácí, ale zůstal ve mně obrovský pocit nespravedlnosti.“

Byla to sebevražda...?

K tomu se na stůl státního zástupce dostal i podnět badatelů, kteří se po 71 letech zabývali mechanismem pádu těla. Nakonec došli k názoru, že Masaryk mohl z okna vypadnout i bez použití vnější síly. Problém je, že vycházeli ze zveřejněných fotografií Masaryka, ale Hofmann na nahrávce tvrdí, že už nejsou autentické a tělo bylo upraveno pro fotografování.

Praneteř dodává, že „z pohledu rodiny to nebyla sebevražda… Taky se dnes vyšetřuje vražda, která nemusela být vykonána fyzicky, ale za podmínek, které ho dohnaly k tomu, že zemřel. Takže to v podstatě vražda byla.“ Už druhé vyšetřování Masarykovy smrti naznačilo něco podobného, a to že to sice byla sebevražda, ale pod nátlakem, kdy ho zřejmě někdo vyhodil z okna.

„On byl taky jaksi při těle, takže skákat z toho malého okna nebylo nic jednoduchého. Ale podmínky tam byly takové, že jeho existence byla natolik ohrožena, že dál žít nemohl.“ Rodina si prý nikdy nemyslela, že by Jan mohl vůbec spáchat sebevraždu.

Nebyl to jeho styl

„To už je víc z oboru psychologie, a to se těžko dokazuje. Ale (skok z okna) prostě nebyl jeho styl. A když by se už rozhodl zabít, tak by neskákal v pyžamu. To nebylo v jeho charakteru. To by prostě nešlo.“

Pohřeb Jana Masaryka

„Druhá věc je pak to, jak po smrti rodina viděla jeho byt, kde byl strašný nepořádek, což pro něj bylo atypické… A kdyby chtěl spáchat sebevraždu, tak leda tak prášky na spaní, pravděpodobně by se elegantně oblíkl, aby to mělo styl.“

Navíc by prý určitě napsal dopis na rozloučenou, který se nikdy nenašel. Co prý rodina, která jeho tělo viděla, říkala, tak že měl za jedním uchem ránu, taky tam měl při pohřbu měl položenou kytičku.

Víc si poslechněte v audiozáznamu Interview Plus. Ptala se Eva Kézrová.      

Spustit audio

Související