Nacistické bestie. Příběh čtyř krutých dozorkyň z koncentračních táborů
Vypjaté okamžiky dějin jsou příležitostí nejen pro hrdiny. K existenci nacistických vyhlazovacích táborů patří i lidé, kteří se tam řadu let podíleli na systematickém usmrcování nevinných lidí. Brutalitou vynikaly i ženy: Irma Greseová, Maria Mandlová, Ilse Kochová a Hertha Botheová. Jejich oběti je spíš znaly pod přezdívkami „hyena z Osvětimi“, „sadistka ze Stutthofu“, „čubka z Buchenwaldu“ nebo „osvětimská bestie“.
Všechny epizody
Výčet surovostí, kterých se dopouštěly, nebere konce. Je těžko uvěřitelné, že například Maria Mandlová řídila selekce vězňů v Osvětimi a osobně poslala do plynu na půl milionu lidí. Irma Greseová vězně mučila, střílela, poštvávala na ně psy nebo je mlátila bičem.
A Ilse Kochová údajně projížděla táborem na koni a nechala bičovat vězně, kteří se jí znelíbili. Na těhotné ženy si pořídila bič opatřený žiletkami a měla nechat zabíjet vězně s tetováním, aby si z jim odebrané kůže nechala zhotovovat „suvenýry“.
Normální lidé
Smyslem dvou speciálů Portrétů ale není jen líčení válečných hrůz. Historik Jan Adamec se zamýšlí především nad příčinami toho, proč k něčemu takovému došlo.
Nejde jen o systém, který to umožnil – daleko víc šlo o konkrétní osobnosti dozorkyň. Z jakých poměrů pocházely, jaké měly vzdělání, jak se jim dařilo nebo nedařilo v předválečném Německu najít práci.
Čtěte také
Stejně důležitá pro pochopení mechanismu zla je i situace v nacistických koncentračních táborech, kde v naprosté většině převažovali dozorci – muži.
Pokud měly ženské dozorkyně obhájit svoji přítomnost v táborech, často se uchylovaly k násilí vůči vězňům i proto, aby prokázaly tvrdost, kterou předpokládaly, že je od nich očekávána. Mnohé ze zvrhlostí pak nelze vysvětlit jinak než osobnostním nastavením, které mohlo v situaci vyhlazovacích táborů vyniknout.
Děs a hrůza, které lidé pocítili, když se po válce dočetli o zvěrstvech Ilsy Kochové a dalších, byla do určité míry spojena i s úlevou. Všechno jakoby najednou mělo logické vysvětlení: zvěrstva páchala hrstka šílených deviantek.
Jenže zdaleka ne všichni nacisté si dělali stínítka na lampy z lidské kůže.
Hannah Arendtová ve své slavné Zprávě o banalitě zla upozorňovala, že nacisté se nesnažili brát mezi dozorkyně ženy, které měly požitek z vraždění. Takoví lidé se velmi špatně řídí. Potřeba byli ti, kteří jen snaživě plnili svou práci – „normální lidé“ – a těch byla mezi dozorci většina. Normálních vrahů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
