Velitelé. Zapomenutí hrdinové to neměli lehké na východní frontě druhé světové války ani později
Vojáci, kteří za Československo bojovali v letech druhé světové války na východní frontě, to měli složité. Po roce 1948 byl východní odboj glorifikován, ani to ale neuchránilo některé z jeho účastníků v 50. letech od pronásledování a věznění. Naopak po listopadu 1989 byli vojáci z východu vnímáni často jako komunisté, kteří ideologii přinesli do Československa. O vyvážený pohled se zasloužili historici v posledních letech. Osudy velitelů připomene speciální řada Portrétů.
Všechny epizody
První československý samostatný polní prapor, který se proslavil v bitvách druhé světové války u Sokolova či Kyjeva, začal v Buzuluku na hranici kazašské stepi a úpatí Uralu fungovat v únoru 1942 pod vedením podplukovníka Ludvíka Svobody, prvoválečného legionáře, který měl zkušenosti už s velením dobrovolnické jednotky z Polska.
Odvedenci se kromě tvrdého vojenského výcviku potýkali s tíživou zdravotní situací, krutou zimou a naopak horkým poduralským létem. Složení jednotky, s jejímž vznikem Stalin souhlasil teprve po napadení SSSR nacistickým Německem, bylo národnostně, názorově a věkově značně pestré.
Čtěte také
Jádro útvaru tvořili vojáci a dobrovolníci z československého legionu v Polsku, které po záboru Polska zajala Rudá armáda a poslala je do internace v Sovětském svazu. Významně zastoupeni byli v jednotce Židé, kteří po útěku z Československa skončili v sovětských lágrech, stejně jako tisíce uprchlíků z Podkarpatské Rusi.
Bojový výcvik v Buzuluku trval téměř rok, 30. ledna 1943 byl tisícihlavý útvar odvelen na frontu, kde mohl naplnit svůj cíl – boj proti nacistickému Německu. Bojovým křtem praporu byla obrana vesnice Sokolovo jižně od ukrajinského Charkova. Vojáci 1. československého samostatného polního praporu šli do ostrých bojů téměř hned poté, co po náročném měsíčním putování vlakem i pěšky dorazili na místo.
Nakonec tedy Čechoslováci po úmorné cestě zasáhli poprvé do bojů proti zkušeným Němcům. Vedli si nad očekávání dobře, do historie se zapsalo hrdinství nadporučíka Otakara Jaroše, prvorepublikového důstojníka, který při obraně Sokolova padl.
Čtěte také
Celkem během necelého týdne zahynulo 86 příslušníků praporu a více než stovka dalších byla zraněna.
Do bojů se jednotka, doplněná o další vojáky i techniku a přeměněná na 1. československou samostatnou brigádu, opět zapojila až na podzim 1943 při dobývání Kyjeva.
Českoslovenští vojáci v řadách Rudé armády se vyznamenali i v bitvách u Dukelského průsmyku či Liptovského Mikuláše.
Speciální řada Portrétů představí možná tak trochu neprávem zapomenuté velitele: Hynka Voráče a Jana Kudliče, hrdiny od Sokolova. Dále legendární tankové velitele Richarda Tesaříka, Josefa Buršíka a Vladimíra Janka, a také velitele motorizovaných vojsk Antonína Sochora. V premiéře každý čtvrtek po 20. hodině.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
