Jozef Gabčík. Hrdina, kterému selhal samopal

Výsadkář skupiny Anthropoid rtm. Josef Gabčík
Výsadkář skupiny Anthropoid rtm. Josef Gabčík

Otázka jak do televizní soutěže: největší čin domácího protinacistického odboje v Evropě v letech druhé světové války? Soudíte-li, že to bylo provedení atentátu na Reinharda Heydricha v květnu 1942, tipujete správně.

Velký příběh má nevýhodu, že kdekdo se ho už snažil popsat, kdekdo o něm něco natočil, a především: všichni vědí, jak to dopadlo. Slovenský publicista Ján Bábik přesvědčuje, že je stále co objevovat. Třeba na osobnosti slovenského hrdiny Jozefa Gabčíka (1912-1942).

Několik nacistů otrávil yperitem

Začít můžeme u píseme „z“ v jeho jménu. Gabčík byl po otci slovenské národnosti, jeho maminka Marie byla Češka a on sám byl v křestním listu zapsán jako Josef; tak se podepisoval a tak signoval i poslední vůli. Ono „z“ je nyní jakýmsi dodatečným respektem k jeho slovenské národnosti.

Výsadek Anthropoid – rotmistři Jan Kubiš a Josef Gabčík

Gabčík se nestal hrdinou až okamžikem atentátu. Svůj postoj k nacistům dal najevo v létě 1939, už v samostatném Slovenském státu. Tehdy pracoval jako skladník ve Skalce u Trenčína ve skladu bojových chemických látek.

Když do skladu přišli němečtí vojáci, odmítl vydat klíče. Následně uvolnil kohoutky na zásobnících s yperitem; jedovatý plyn několik nacistických vojáků zabil a způsobil škodu za 50 tisíc tehdejších marek. Po tomto činu se Gabčík rozhodl pro útěk za hranice, odkud mohl proti nacistům bojovat lépe.

Gabčíkovu rodinu nevydali

Samotný průběh atentátu byl mnohokrát popsán včetně nešťastného selhání Gabčíkova samopalu stengun, nepříliš spolehlivé zbraně. V roce 1992 natáčel dokumentarista Jan Kaplan film o atentátu a oslovil zpravodajského důstojníka Petera Wilkinsona, který oba atentátníky několik týdnů školil.

18. června 1942 svedlo sedm parašutistů (mezi nimi i Jan Kubiš s Josefem Gabčíkem) svůj poslední boj o chrám v Resslově ulici v Praze, kde se skrývali

Wilkinson řekl památnou větu: „Čert ví, kdo jim stengun dal. Sám bych nesvolil, aby byl parašutistům přidělen. Měl jsem s tou zbraní většinou katastrofální zkušenosti. Jsem si jist, že šlo o nějaký soukromý podnik ze strany Čechů, nebo jim ho dalo nějaké anglické hovado.“

Neméně zajímavou kapitolou je i osud Gabčíkových rodičů. Tisův režim sice vydal nacistům do koncentráků 60 tisíc slovenských Židů, ale v případě Gabčíkových rodičů se postavil nacistům na odpor a rodinu Němcům nevydal. Gabčíkův otec tak mohl v roce 1945 převzít od prezidenta Beneše vysoké státní vyznamenání; Gabčíkova sestra převzala Řád Bílého lva v roce 1968 od Ludvíka Svobody.

Pořad Portréty připomíná statečného Jozefa Gabčíka u příležitosti 77. výročí uskutečnění atentátu.

Spustit audio
autor: David Hertl

Související