Mohl se Heydrich stát nástupcem Hitlera?
Smrt „řezníka z Prahy“, jednoho z nejobávanějších mužů třetí říše, znamenala pro nacisty obrovskou ztrátu. Heydrich byl pro Hitlerův režim nepostradatelnou personou. Představoval klíčového stratéga státního terorismu.
Kdo byl tento muž? Ideologický fanatik, či kariérista s vysokými ambicemi a cílem, stanout jednou v čele nacistické tisícileté říše? ptá se Deutsche Welle.
Adolf Hitler jej prý pokládal za „muže se železným srdcem“, jiní mu přisuzovali přezdívky jako „řezník“, „kat“ či „Himmlerův génius zla“. A tyto charakteristiky se v historických souvislostech ukázaly být výstižné.
Heydrich postupem času zastával vysoké pozice v nacistických represivních složkách, včetně SS a gestapa. Byl to on, kdo v roce 1938 vydal rozkazy, aby byl urychlen celostátní pogrom na německé židy, který vešel do dějin pod názvem „Křišťálová noc“.
Stratég vyvražďování
A jeho tažení proti židům, teď už nejen německým, vyvrcholilo 20. ledna 1942 na konferenci ve Wannsee. Nacističtí pohlaváři pod vedením Heydricha tam přijali plán na takzvané „konečné řešení“, tedy genocidu evropských židů. A „plodnou spolupráci“ pak zapili koňakem – uvádí Deutsche Welle.
Konference ve Wannsee sama nepředstavovala žádný přelom ve zrůdném plánu „konečného řešení“, ani na ní nebylo rozhodnuto o vyvraždění evropských židů. To už dávno probíhalo. Přinesla především kruciální strategii, která měla zajistit hladkou spolupráci celé nacistické mašinérie za účelem „očištění“ Evropy od židů pod vedením Himmlera a Heydricha.
Pár měsíců poté zastihla tehdejšího říšského protektora v Praze smrt. Koncem května byl zraněn při atentátu, na jehož následky 4. června zemřel. Pouhých jedenáct let předtím to ovšem na zářivou kariéru vůbec nevypadalo.
Nacista na poslední chvíli
Heydrich byl, přes slibně se rozvíjející kariéru, propuštěn z námořnictva kvůli aféře se zrušením zasnoubení. “Nechoval se jako důstojník a čestný muž,“ cituje dobové dokumenty Deutsche Welle.
Když se ale se seznámil s Heinrichem Himmlerem, vypadalo to, jako by se tito muži navzájem hledali. Heydrich zapůsobil na budoucího říšského vůdce SS a šéfa gestapa silným dojmem a oba se vyšplhali až na mocenské výsluní – zdůrazňuje německý historik Robert Gerwarth ve své knize Reinhard Heydrich: Hitlerův kat.
Přesto se však Heydrichův vzestup v dobových souvislostech v lecčem vymykal. „Většina těch, kdo dospěli až na vrchol nacistické hierarchie, byli Hitlerovými souputníky už od dvacátých let,“ podotýká Gerwarth. Heydrich byl jakýmsi pozdním konvertitou a k vůdcovým vyvoleným se přidal mnohem později.
Převážně apolitický Heydrich zrušil zmíněné zasnoubení poté, co se seznámil se svou budoucí ženou, Linou von Osten, už tehdy nadšenou sympatizantkou NSDAP. Byla to právě ona, která jej přesvědčila, aby požádal o přijetí do SS.
Symbióza s Himmlerem
Heydrichův rychlý vzestup byl částečně založen na náhodě, na setkání s Heinrichem Himmlerem, který v té době vedl kontrarozvědné služby. „Tito dva muži se kongeniálně doplňovali,“ osvětluje Robert Gerwarth. „Himmler skvěle ovládal budování mocenských sítí, což bylo v nacistickém Německu klíčovým politickým faktorem, zatímco Heydrich byl talentovaný organizátor.“
Heydrichova pozdní horlivost se plně soustředila na protižidovské represe a jejich koordinaci. Stejně jako v dosud nevídaně masivním a brutálním pogromu o Křišťálové noci, projevil se Heydrich velmi razantně i v krvavých represích vůči intelektuální a politické elitě v Protektorátu Čechy a Morava a také v Polsku.
„Od roku 1941 je už zcela jasné, že Heydrich je nejvlivnějším představitelem tehdejší nacistické protižidovské mašinérie,“ uvádí profesor Gerwarth a dodává: „Ovládá nejen represivní organizace, ale stává se také prostředníkem mezi členy nejvyššího velení, včetně Hitlera, v jednáních o hladkém průběhu „konečného řešení.“
„Když v červnu roku 1942 na následky atentátu Heydrich zemřel, byla většina židů, kteří měli být masově vyvražděni, ještě naživu,“ upozorňuje Gerwarth a pokračuje: „Ačkoli byl Heydrich bezesporu ústřední postavou zrůdných nacistických plánů, holocaust už v plné síle pokračoval i bez něho.“
Jeho smrt nacisty zasáhla
Deutsche Welle velmi podrobně popisuje situaci v Protektorátu Čechy a Morava a věnuje se atentátu na Heydricha i příběhu jeho strůjců Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka – stejně jako tragickým osudům těch, kdo jim pomáhali.
„Pro nacistický režim byl atentát na protektora těžkou ranou. Hitler i Himmler byli velmi rozzlobeni a šokováni,“ říká Gerwarth. Ukázalo se totiž, že i nejvyšší říšští pohlaváři jsou zranitelní, ale i to, že Německo ztratilo klíčového stratéga teroru.
Osud „řezníka z Prahy“ rezonoval i dlouho po válce. A historici, ale i spisovatelé a filmaři, se k němu vracejí dodnes. Stále totiž přežívá teorie, že Heydrich měl ty nejvyšší ambice – stát se vůdcem třetí říše.
V historické fikci „Otčina“ popisuje americký autor Robert Harris vizi světa, v němž Heydrich přežívá ještě v šedesátých letech a je považován za Hitlerova nástupce. Jeho hlavní starostí jsou přitom machiavelistické pokusy zakrýt vinu za vyvraždění evropské židovské komunity.
Muž v pozadí
Mnohadílný americký televizní seriál Muž z Vysokého zámku si zase pohrává s obrazem alternativního světa, kde spojenci válku prohrají. V těchto kulisách se nástupcem churavějícího Hitlera stává právě Heydrich.
„Ve skutečnosti ale tento pohlavár o nic takového neusiloval,“ dovozuje Gerwarth. Podle něho se Heydrich veřejným vystoupením spíše vyhýbal a v tomto smyslu si stěžoval i na svou pražskou misi. „Byl mužem působícím ve stínu, což však neznamená, že by to jeho činům ubíralo na zrůdnosti,“ říká v rozhovoru pro Deutsche Welle historik Robert Gerwarth.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
