Lidé vidí jen to, že svoboda druhých omezuje tu jejich, ale svobodné chování druhých už považují za drzost, uvažuje investor Dobrovský

17. listopad 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 17. listopad, demonstrace, Václavské náměstí, Koncert Znovu 89

Je společnost nejen v Česku svobodnější, než tomu bylo před rokem 1989, nebo naopak o své svobody přicházíme? A pokud je svobody méně, vadí nám to? „Za těch 32 let se stala nepředstavitelná věc. Stále si se svobodou nevíme rady. Ten pojem totiž neznamená nic v okamžiku, kdy svobodu máte, nepotřebujete ji a kdy nestrádáte nesvobodou. V okamžiku, kdy nesvobodu cítíte dennodenně, tak po ni toužíte jako po něčem, co vám dá křídla,“ shrnuje fotograf a investor Jan Dobrovský.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že s globalizací, internetem a sociálními sítěmi se k nám dostává větší množství informací z celého světa, a to nás činí svobodnější, skutečnost je poněkud složitější.

Čtěte také

„Někdy se mluví o informačním smogu. Nejsme asi úplně přizpůsobeni tomu, abychom se rozhodovali mezi závratným počtem možností. To nás může ubíjet. Takže ten zrychlující se technologický pokrok a informace, které na nás útočí, nás jaksi vyvádějí z míry,“ říká bývalý diplomat a člen Českobratrské evangelické církve Jiří Schneider.

S tím v zásadě souhlasí i Dobrovský.

„Největší problém je, když je toho na výběr moc. Výběr je nejkomplikovanější rozhodovací proces, zvlášť když nemáte dost správných informací k tomu, jak jej udělat. Máme si vybrat informaci a nemáme informaci o tom kterou. Dřívější společnost, která nebyla tak zahlcena plevelem a šumem hovadin, rozhodovala podle společenských autorit.“

Jakmile se společnost připraví o autoritu, která by jí uměla pomoci s výběrem, připraví se v podstatě o schopnost rozhodování.
Jan Dobrovský

Takovými autoritami byli například vědci, vysokoškolští profesoři nebo lékaři. „Lidi se mohli pocitově domnívat, že Země je placatá. Ale když přišel profesor, který byl odborník na danou problematiku – například na astronomii, – tak ho poslouchali a byli nakloněni tomu věřit jeho vysvětlení. Tuhle autoritu vědy jsme si zlikvidovali. Informační technologie totiž zcela schválně staví algoritmy na konfliktu,“ připomíná Dobrovský.

A dodává: „Jakmile se společnost připraví o autoritu, která by uměla pomoci s výběrem, připraví se v podstatě o schopnost rozhodování.“

Oligopolní postavení

Ekonomka a bývalá zástupkyně Česka ve Světové bance Jana Matesová pak v souvislosti se sociálními sítěmi připomíná, kdo tam má rozhodující slovo.

Čtěte také

„Pohybujeme se na informačních platformách, které nám nepatří. Jsme jen figurky na šachovnici, které hrají nějakou hru, jejíž pravidla neznají. A určitě je nestanovují. Existuje někdo, kdo má informační platformu. Nás – několik miliard lidí po světě – tam pustí, ať si komunikujeme. A sám ale má ten algoritmus, který stanovuje, kdo se vám objeví, v jakém pořadí, jak často. Zkrátka jaká budou pravidla hry. Je to vynikající byznys. A byl ponechán tak dlouho bez jakékoliv kontroly, až je dnes silnější než kterákoliv vláda na světě.“

Sociální sítě jsou vynikající byznys. A byl ponechán tak dlouho bez jakékoliv kontroly, až je dnes silnější než kterákoliv vláda na světě.
Jana Matesová

V konečném důsledku tak sociální sítě naopak mohou přispívat k omezování svobody a nikoli k její podpoře.

„Lidé na sítích se dobrovolně o svou svobodu připravují tím, že přistupují na pravidla, která neznají. Algoritmy je manipulují do postojů, přihrávají jim nové přátele, o které by jinak nestáli a nikdy v životě by je nepotkali. A vytvářejí názorové skupiny, které by jinak nevznikly. Není to svobodná volba, je to volba způsobená manipulací,“ varuje Dobrovský.

Čtěte také

Existuje tedy řešení, které by vliv firem jako Facebook nebo Google omezily?

„Informační platformy, včetně sociálních sítí, mají nesmírně oligopolní postavení v rozsahu, jaký svět ještě nezažil. Tam nebude fungovat tržní mechanismus, ale všechny negativní rysy, které může trh produkovat. A klasické řešení, které známe několik století, je v první fázi rozdělení těch společností, což vnese konkurenci,“ radí Matesová.

„V jiných oborech ekonomiky je to běžná věc. Nemůžete mít určitý počet benzinových stanic v jednom státě. Antimonopolní úřad jako někdo, kdo dohlíží na hospodářskou soutěž, vám vnutí rozdělení firmy na více částí tak, aby si byly nuceny konkurovat. To je pravidlo, které je vyzkoušené a je uplatňované napříč zeměkoulí,“ uvádí jeden z příkladů obdobné praxe investor Dobrovský.

Najít si vlastní obsah

Pojem svoboda ale zdaleka dnešní společností nerezonuje takovým způsobem, jako tomu bylo například v 90. letech.

„Lidé mají dojem, že to slovo samo pro ně je vyprázdněným pojmem a že vždy, když se řekne svoboda, nebo boj za svobodu, tak se to týká těch druhých. Vidí jen to, že svoboda druhých omezuje svobodu jich samotných. A často považují svobodné chování druhých za drzost vůči nim,“ všímá si Dobrovský.

Lidé vidí jen to, že svoboda druhých omezuje svobodu jich samotných. A svobodné chování druhých považují za drzost vůči nim.
Jan Dobrovský

Má tedy v takovém případě smysl slavit něco jako Den boje za svobodu a demokracii? Podle Jiřího Schneidera určitě ano. Ale neznamená to, že bychom 17. listopad měli zakonzervovat v minulosti.

„Je důležité dělat rituály občanského náboženství, jak se tomu říká. Prostě něco, čím připomenu svoji vděčnost za svobodu. Ale zároveň je to příležitost, aby každá generace 17. listopad naplnila svým obsahem. Tím, co je pro ni tou hlavní výzvou, čeho se nejvíce obává. Nejde jen o to připomínat si historky starých zbrojnošů, i když jsou někdy strašně inspirativní,“ popisuje.

Poslechněte si celou debatu Patricie Polanské a jejích hostů. Společně diskutovali také o tom, co pro ně osobně znamená pojem svoboda, nebo o tom, jaký druh svobody je dnes k vidění v Číně a jaký dopad to může mít na celou společnost.

autoři: Patricie Polanská , Ondřej Skácel
Spustit audio

Související