Petr Holub

Německá politika čelila v uplynulých měsících ostré kritice, ať už šlo o pandemii, klimatickou změnu nebo válku na Ukrajině. Přesto jsou Němci v něčem stále hodni obdivu.

Pokud věští experti astronomickou inflaci a doplní, že očekávají nulový hospodářský růst, pak si zpravidla vykoledují pověst panikářů, se kterými se nikdo rozumný nebaví.

Ekonomické jevy se často přehlížejí a přihodilo se to i v případě státního bankrotu Ruska. O tom, že se propadne do platební neschopnosti, se mluví v těchto dnech.

Otázka zní, do jaké míry je vhodné propadnout panice a jestli je to vhodné vůbec někdy. Dnes ji nekladou jenom bázliví lidé, ale zcela pragmatičtí byznysmeni.

MInistr slíbil, že nebude nutné rozpočet měnit, tedy schvalovat ve sněmovně novelu. Tím však není řečeno, že se výdaje nezvýší. Lze totiž očekávat, že vyrostou i příjmy.

Pokud by chtěl člověk propadnout panice a nakupovat zásoby, pak je na místě doporučit olej, mouku, případně se ještě zamyslet nad trvanlivými mléčnými výrobky.

Dodávky ruského plynu a ropy se musí zastavit. Tím ruská ekonomika utrpí nejvíc, i když zároveň také evropský spotřebitel.

Zasáhnout ruskou ekonomiku tak, aby prezident Vladimir Putin zastavil agresi na Ukrajinu. Takový je cíl USA, Velké Británie a EU. Otázka zní, jestli se to může podařit.

Jak už víme z časů krymské krize, Putin na evropské sankce v dohledné době nějak odpoví. Pro Čechy to znamená mrazení v zátylku. Co kdyby nám Putin vypnul plyn.

Nedošlo by k tomu, kdyby se naopak v prvním roce covidu nálada nezhoršila. Češi totiž zprvu zažili hluboký šok z toho, jak křehký je jejich soukromý i společenský život.