Petr Holub

Nejde o tragédii, jenom připomínku, že žijeme v opravdu obskurních časech. Nikdo si ještě před pár týdny nemyslel, že se domácnosti a podniky stanou rukojmím Kremlu.

Na jedné straně tedy lze chápat, že se průměrný český občan a spotřebitel děsí nejbližších dnů a měsíců. Podnikatelé však hledí do budoucnosti s uměřeným optimismem.

Nejlacinější potraviny bývají v zemích, které mají silný zemědělský sektor a populaci s nízkou úrovní příjmů. V Česku jsou však klíčovým důvodem poměry v maloobchodu.

Ruská ekonomika měla po zavedení západních sankcí zkrachovat během pár dnů. To se nepovedlo, proto EU domlouvá postup, jak sankce rozšířit, a jak zastavit dovoz ruské ropy.

Experti různých ekonomických i společenských oborů se rádi pouštějí do spekulací, co by Čechům přineslo okamžité zrušení dovozu ruského plynu, když ho nemáme čím nahradit.

Nikdy nebylo tak snadné být prorokem jako v těchto dnech. Ceny rostou historickým tempem a porostou i nadále – kdo něco takového řekne, se splést nemůže. 

Existují věci, jako jsou důchody, přídavky na děti, a také benzín. S jistou mírou nadsázky by se daly označit za posvátné. Musí být dostupné každému, kdo je potřebuje.

Nakupovat už dnes není žádná radost. Na tom se shodne větší část Čechů, přinejmenším to ukazují poslední čísla o maloobchodu.

Od dubna bude těžší dosáhnout na hypotéku. Zpřísňují podmínky pro jejich poskytování. Mladé rodiny na hypotéku nedosáhnou už dávno, pokud jim nepomohou příbuzní.

Potíže se zásobováním nejsou přinejmenším v této chvíli zásadní. Zprávy o prázdných regálech z Německa lze brát nanejvýš jako tip, jaké potraviny si ve výhledu nakřečkovat.