Petr Holub: Ruský bankrot. Na obzoru, anebo už přišel?
Ekonomické jevy se často přehlížejí a přihodilo se to i v případě státního bankrotu Ruska. O tom, že se největší stát na zemi propadne do platební neschopnosti a splní tak předpoklady bankrotu, se hodně mluví právě v těchto dnech, kdy by mělo Rusko splácet úroky ze svých dluhopisů. Za opravdu vážnou věc to však zatím bere málokdo.
Především v této chvíli není jisté, jestli Rusové opravdu přestanou svým zahraničním věřitelům platit. Jejich finančníci například tvrdí, že na uhrazení pohledávek vydali potřebné bankovní příkazy.
Čtěte také
Pokud věřitelé peníze nedostali, pak to je vinou dotyčných bank, které si namísto příkazů k uhrazení ruských závazků víc hledí nařízení americké vlády, že ruské dolarové vklady mají být zmrazeny. Tato či jiná podobná diskuse se ještě povede, pokud se však nestane nic nečekaného či převratného, bude se někdy v polovině dubna považovat Rusko za stát, který zbankrotoval.
Důsledky jsou ostatně vidět už dnes. Kdo má dluhopisy ruského státu nebo firem, ten si může být jist, že je neprodá. Časem může přijít o výnosy z domluvených úroků. Nelze vyloučit, že se většina věřitelů domluví a začne po Rusku žádat, ať své dluhopisy okamžitě vyplatí. Tím se situace ještě vyostří přinejmenším pro ruskou stranu. Zahraniční banky a fondy, které peníze uložily v ruských cenných papírech, se podle Mezinárodního měnového fondu do neřešitelných problémů nedostanou.
Jak platit své zaměstnance?
Čtěte také
Státní bankroty ovšem mají ještě další, dalo by se říci, vnitřní rozměr. Dotyčný stát musí sám uznat, že zbankrotoval, a potom může požádat o pomoc nějakou mocnou organizaci, obvykle Mezinárodní měnový fond.
Učinilo tak Řecko v roce 2012, Argentina v roce 2001 a samotné Rusko v roce 1998. Dotyčná organizace slíbí překlenovací úvěr, pokud krachující země začne reformovat a šetřit, aby později dokázala uspokojit věřitele z vlastních zdrojů. V tomto smyslu se dá čekat, že Rusko svůj bankrot uznat chtít nebude a pokusí se žít v alternativním ekonomickém světě, kde nebudou žádné zahraniční investice ani půjčky, a tím také skoro žádný dovoz cizího zboží. Bude to něco podobného, jako jsme zažili v časech státního socialismu.
Z těch časů ovšem také dobře víme, že se podobný ekonomický režim může udržet jen po určitou dobu. Státy jsou obvykle nuceny svůj bankrot uznat pod tlakem vlastního obyvatelstva, které nenormálními poměry trpí. To nakonec zažilo i Rusko před čtvrtstoletím.
Pode dostupných zpráv většina zboží v moskevských či petrohradských obchodech už zdražila na dvojnásobek, některé výrobky typu kosmetiky prostě docházejí. To ale dokáže většina rodin přežít po nějaký čas víceméně v klidu. Zřejmě vážnější je otázka, jak budou podniky schopny platit své zaměstnance. I to se uvidí příští měsíc.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
