O natáčení 30 případů majora Zemana rozhodovalo vnitro. I režiséra vybral osobně ministr Obzina, říká historik

Seriál vznikl v době normalizace – v období po srpnové okupaci 1968. „Televize tehdy plnila velmi silnou roli propagandistického média, přepisovala dějiny, ale také bylo potřeba, aby se na ni někdo díval. Proto se hledaly cesty, jak si říct ,to své‘ a zároveň neodradit diváky,“ popisuje televizní historik Daniel Růžička ve speciální sérii pořadu Jak to bylo doopravdy.

„S nápadem natočit 30 případů přišli na tiskovém odboru federálního ministerstva vnitra už v roce 1971. Protože potřebovali zlepšit obraz SNB,“ dodává historik.

Policisté, respektive tehdy příslušníci Sboru národní bezpečnosti, v oblibě u lidí rozhodně nebyli. Všichni si ještě pamatovali, jak se začaly během reformního období pražského jara odkrývat různé estébácké zločiny. Veřejnost velmi nelibě nesla i zásahy Veřejné bezpečnosti – ať už v případě prvního výročí okupace, ale i při hokejovém utkání Československa a Sovětského svazu.

V Československé televizi dokonce existovala speciální redakce, která se vojenské tematice a bezpečnosti věnovala. Řídila ji hlavní politická správa a „redaktoři“ byli buď přímo vojáci, nebo zaměstnanci ministerstva vnitra.   

Obzina si vybral režiséra

Jako první přišel s námětem majora Zemana Jaroslav Šikl – ten se „příliš nehodil“ z politických důvodů. Proto se oficiálním autorem námětu stal náčelník tiskového odboru ministerstva vnitra plukovník Jan Kovář. Klíčovou roli tady měl ale federální ministr vnitra Jaromír Obzina. „On rozhodl, kdo bude režisérem seriálu,“ popisuje Růžička.

Čtěte také

Za elektrifikaci drátěných zátarasů na hranicích nebyl nikdo potrestán. Pro společnost je to devastující, myslí si publicista

Stal se jím komunisty osvědčený Jiří Sequens. V té době už měl za sebou úspěšný seriál Hříšní lidé města pražského a jiné angažované snímky, navíc byl podporovatelem normalizace.

„Hlavní ideolog KSČ Vasil Biľak některé díly osobně před vysíláním schvaloval, dokonce navrhoval úpravy a změny – dnes už bohužel nevíme, které to byly,“ uvádí Růžička. 

Z dochovaných archivních materiálů ale víme, že se některé už natočené díly neodvysílaly, některé se ani nedotočily. Důvody jsou dnešním pohledem úsměvné: příliš prvorepublikové, málo ideologické, neukazují dobu správně.

Tyto díly tak nezapadly do plánovaného vyznění seriálu, které mělo být hlavně manipulativní a propagandistické. Stejně jako hlavní hrdina major Jan Zeman, o kterém historik Růžička říká: „Major nebojuje proti kriminalitě, ale proti církvi, šlechtě, podnikatelům, oponentům i proti Západu.“

Mnozí zřejmě čekali, že po roce 1989 skončí 30 případů majora Zemana v archivech, to se ale nestalo. Nejdřív ho reprízovala komerční televize Markíza, v roce 1999 se objevil i ve vysílání České televize. Po vlně kritiky ale byly jednotlivé díly doplněny dokumenty a besedami.

Čtěte také

Stalinova socha na Letné je ukázkou trapnosti celého komunistického režimu, myslí si historik

Televize Nova odvysílání odmítla z ideově propagandistických důvodů, jinak se zachovala televize Prima. Tehdy se objevilo trestní oznámení – pak ale bylo odloženo. Tehdejší generální ředitel Martin Dvořák řekl, že „je to přece jen stará česká detektivka, ve které je politika zastoupena ve stejné míře jako v jakémkoliv jiném seriálu té doby“.

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli výrobu seriálu 30 případů majora Zemana řídilo samotné ministerstvo vnitra, televizní historik Daniel Růžička odpovídá: „Řídilo, minimálně účastí svého tiskového odboru a poradců. Pak také oficiálním – i neoficiálním – ovlivňováním scénářů a bylo toho víc. Ministr vnitra vše schvaloval a po natáčení zval herce a tvůrce na slavnostní recepce. Bohužel, seriál je svým vyzněním manipulativní dodnes.“ 

Přečtěte si víc o speciálním vysílání pořadu Jak to bylo doopravdy aneb Měsíc majora Zemana. Pořad připravila Ivana Chmel Denčevová.