Zdeněk Liška. Autor hudby pro majora Zemana, který byl „tak talentovaný, že i soudruzi sklapli“
V letech největších úspěchů dokázal napsat hudbu k sedmi až osmi celovečerním filmům ročně. Neuvěřitelné tempo, neuvěřitelná invence, neuvěřitelné a v podstatě absolutní odevzdání se úkolu. Jaký asi opravdu byl hudební skladatel Zdeněk Liška? Jeho jméno najdete v titulcích filmů jako Spalovač mrtvol nebo Markéta Lazarová, ale třeba i seriálů 30 případů majora Zemana nebo Muž na radnici.
Říká se, že hudba je jen dobrá nebo špatná. Také doba bývá někdy dobrá, někdy špatná. Ne vždy se to správně protne – a co s tím, když v těch nedobrých letech žije a tvoří nadprůměrný umělec?
Čtěte také
Co do rozsahu a invence u nás bezkonkurenční práce Zdeňka Lišky jakoby se vzpíraly odpovědi na otázku, zda je vhodné, aby umělec bral jednu zakázku za druhou bez ohledu na to, zda spoluvytváří umělecky nadprůměrné dílo, nebo zda se spolupodílí na propagandě, která má divákům podstrčit jediný, závazný výklad moderních dějin.
Obhájci Zdeňka Lišky nabízejí zpravidla dvě odpovědi. Zdůrazňují jeho nesporný talent a nešetří slovem „geniální“. K už zmíněné hudbě k filmu Markéta Lazarová přidávají Liškovu hudbu pro filmy Vyšší princip, Údolí včel, pro seriál Hříšní lidé města pražského. Bylo jich daleko víc.
Setkání s režisérem Vláčilem
Na Liškovu obhajobu pak zaznívá argument, který vyjádřil Tomáš Baldýnský v týdeníku Reflex v roce 1999: „Nestál proti režimu, byl jaksi mimo něj. Nikdy v životě nebyl členem žádného svazu umělců, nikdo ho proto nemohl perzekvovat, protože s ním všichni chtěli spolupracovat.“
Čtěte také
A Miroslav Graclík a Václav Nekvapil v knize 30 případů majora Zemana píší: „Zdeněk Liška byl zkrátka tak talentovaný a úspěšný, že dokonce i soudruzi sklapli a nechali ho dělat jeho práci.“
Zůstává otázkou, zda to nebylo i obráceně: zda Zdeněk Liška režimu před rokem 1989 nesloužil právě tím, že svoji práci spolehlivě odváděl a závažnější otázky – čemu také svojí prací slouží – si nepokládal. Do hlavy mu nikdo neviděl. Rozhovory prakticky nedával, soukromí si přísně hlídal a psané vzpomínky nezanechal.
Zdeněk Liška (1922–1983) absolvoval pražskou konzervatoř a od roku 1945 komponoval hudbu pro krátkometrážní i celovečerní filmy z produkce zlínských filmových ateliérů. S režisérem Karlem Zemanem to byl například Vynález zkázy nebo Baron Prášil.
Čtěte také
Za osudové je považováno jeho setkání s režisérem Františkem Vláčilem. Liška se stal jeho dvorním skladatelem. Televizním divákům se vybaví nejen Hříšní lidé města pražského nebo 30 případů majora Zemana, ale také seriál Nejmladší z rodu Hamrů, který měl ospravedlnit násilnou kolektivizaci českého zemědělství.
Liška skládal i pro náročného zahraničního objednavatele – pro íránského šáha Pahlavího, tedy opět pro nikterak demokratický režim – a nesmrtelnost jeho díla dokládá skutečnost, že jako jeden z nemnoha našich autorů je dnes vydáván renomovanými zahraničními hudebními vydavatelstvími.
Související
-
Propaganda vymývala lidem mozky v televizních seriálech
Nejvýznamnější propagandou komunistického režimu v socialistickém Československu byly televizní seriály.
-
Major Zeman jako hrdina nejen televizní, ale také rozhlasový
Je to asi nejkontroverznější seriál, který zbyl po komunistické Československé televizi. Třicet případů majora Zemana vznikal pod dohledem ministerstva vnitra.
-
O natáčení 30 případů majora Zemana rozhodovalo vnitro. I režiséra vybral ministr, říká historik
V lednu roku 1976 se objevil na televizních obrazovkách seriál 30 případů majora Zemana. Ve skutečnosti šlo o čistou manipulaci a propagandu.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
