Skutečný major Zeman, jak ho chtěl dramaturg Jiří Procházka, není v seriálu, ale v knihách

Rodák (1925) z plzeňské městské části Doudlevce stihl ve válečném roce 1944 odmaturovat na reálce a o rok později se coby příslušník Revolučních gard účastnil osvobozování Plzně.

Čtěte také

Jiří Sequens podporoval komunistickou stranu nejen seriálem o majoru Zemanovi

V roce 1950 dokončil studia Vysoké školy obchodní a po vojenské službě začal pracovat v armádním vysílání Československého rozhlasu. Už v roce 1953 byl vyslán do tehdy nového média, Československé televize, ve které zůstal do roku 1985. Kariérní vzestup jej v roce 1969 dovedl do pozice náměstka ředitele pro umělecký program.

Přestože celý život patřil k „věřícím komunistům“, byl při prověrkách na počátku 70. let z KSČ vyškrtnut. Byla mu vyčítána známost s Jiřím Pelikánem, který do roku 1968 televizi vedl a prosadil do té doby nevídanou míru novinářské svobody; podle jiné verze Procházka ve své funkci po srpnu 1968 nezamezil „výrobě pořadů zaměřených proti KSČ“.

I tak mohl Procházka dál v televizi působit jako dramaturg v redakci armády, bezpečnosti a brannosti. V létě 1972 se navíc stal tajným spolupracovníkem Státní bezpečnosti.

Poslední slovo měl režisér

Čtěte také

O natáčení 30 případů majora Zemana rozhodovalo vnitro. I režiséra vybral osobně ministr Obzina, říká historik

Na počátku 70. let se snahy Jiřího Procházky zpracovat téma poválečných dějin Československa na pozadí „velkých“ kriminálních příběhů protnuly se záměrem ministerstva vnitra. Jeho představitelé snili o propagandistickém seriálu, který by popularizoval a vylepšil pověst StB.

Procházka jako hlavní dramaturg seriálu 30 případů majora Zemana, premiérově uvedeného v letech 1975 až 1980, navrhl jeho celkové schéma a sám napsal zejména díly tvořící jeho opěrné ideologické body.

Historik Daniel Růžička, který podrobně prostudoval většinu dostupných písemností o pozadí vzniku seriálu, dodává: „Majora Zemana pokládal Procházka v prvé řadě za politické dílo, jehož smyslem je pomáhat Husákově normalizaci v oblasti kultury.“

Čtěte také

Zdeněk Liška. Autor hudby pro majora Zemana, který byl „tak talentovaný, že i soudruzi sklapli“

Procházka si tak vyřizoval účty s ideovými nepřáteli komunistické strany: s katolickou církví, s bývalými nacisty skrývajícími se v západním Německu či Jižní Americe nebo s agenty tajných služeb ohrožujícími poúnorové Československo; stranou nezůstali ani představitelé alternativní kultury.

Přes veškerou snahu se Procházka nedočkal vrácení členství v KSČ. Také jednotlivé díly majora Zemana nakonec vyzněly trochu jinak, než zamýšlel; poslední slovo měl režisér Sequens, který scénáře přepracovával podle svých představ. Procházka mohl „svoji“ verzi Zemana vydat alespoň knižně na přelomu 70. a 80. let; právě v těchto novelách je Zeman takový, jakého si Procházka skutečně představoval.

Jiří Procházka zemřel v roce 1993.

Poslechněte si celé Portréty v audiozáznamu.