Seriál Major Zeman je klasickým příkladem socialistické propagandy. A je tady dodnes, říká historik

Jak StB organizovala únosy lidí? Bohumila Laušmana omámili, poslankyni Tumlířovou zachránil drdol

• Upravit
• Smazat

Státní bezpečnost (StB) byla prodlouženou rukou vládnoucí komunistické strany. Všemocná, obávaná, s nevybíravými praktikami.  Nikdo si před estébáky nemohl být ničím jist.

Dnes je zaměstnancem Ústavu pro studium totalitních režimů a ve volných chvílích se stále věnuje svému řemeslu. Jeho první odborná práce, kterou zpracoval jako diplomovou práci na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, patřila jeho vlastnímu dědečkovi.

„Psal jsem ji o jednom ne moc velkém politickém procesu, který se formálně týkal i mého dědy. Kdysi byl ředitelem hospodářského družstva, a pak ho v 50. letech zatli. V 60. letech byl propuštěn a nadále sledován Stání bezpečností. To už jako postarší pan, na kterého si pamatuju a který chodil z hůlkou,“ vzpomíná Tichý.

Spolu s dědečkem prý ale jeho útrapy ve vězení nijak neprobírali, asi na to byl ještě malý. Zemřel, když mu bylo jen deset let. „Měl jsem ale jeho deníky a tehdy jsem pochopil, jak je důležité s pamětníkem mluvit. Aby sáhl do těch zásuvek pro nějaké své osobní paměti nebo fotografie. Dnes vím, jak je někdy těžké takové lidi přesvědčit ke vzpomínkám na život, který jim toho moc dobrého nepřinesl, a vzpomínat na bolestné události a utrpení.“

Propaganda funguje dodnes

Slabá, nemorální a paralyzovaná strachem. Ruská propaganda líčí Evropu v nejčernějších barvách

• Upravit
• Smazat

Přímo se dotýkají obyvatel euroatlantického prostoru, míří přímo na amerického prezidenta a dostalo se jim velké mezinárodní pozornosti. „Zkrátka, strategie a taktika dezinformační kampaně ruské vlády jsou na Západě velkým tématem,“ uvádí publicistka Anne Applebaumová na stránkách amerického deníku Washington Post.

Postupem času a osobními prožitky přivedly teď už historika Tichého k tématu, kterému se věnuje dodnes – k vlivu propagandy na veřejnost, a to hlavně za dob komunistického režimu. „Propaganda nepracuje s pravdivými informacemi, tak bych to nenazval, ale zmocňuje se reality, kterou přetváří v nějakou svou konstrukci. Právě tou pak slouží vládnoucímu režimu. Najdete ji v umění, v médiích a dalších tisících drobnostech, které nás dennodenně obklopují, a časem ji už ani nerozeznáte. Právě v tom tkví její hrůzná podstata,“ vysvětluje.

Vybral si období kolektivizace a odboj, kdy šlo režimu o to tyto lidi pošpinit, ukázat, že to jsou vrazi, zločinci nebo agenti imperialismu, jak se tehdy běžně říkalo. „Já se to dnes snažím rozklíčovat v konkrétních příkladech a ukázat, jak propaganda pracovala. Zajímavé je, že na nás působí dodnes. Sledujeme totiž filmy, které dost brutálně manipulují historií, překrucují fakta a spousta diváků si to vůbec neuvědomuje.“ Neznámějším příkladem takové propagandy a manipulace je podle historika seriál Major Zeman.

Major Zeman se nám dostal pod kůži 

Cenzura, emancipace a propaganda. I tak vypadala pošta za 1. světové války

• Upravit
• Smazat

Tuto středu Poštovní muzeum v Praze zahajuje novou výstavu Pošta za velké války. Píši vám z fronty… Má připomenout 100. výročí od začátku první světové války. „Pošta prostých vojáků byla za války zdarma,“ říká v rozhovoru se Zuzanou Burešovou kurátor muzea Tomáš Kavka. „Jednotlivé dopisnice prošly přes polní poštu na poštu civilní do takzvaných třídíren – a poté zdarma domů.“

„Když se hodně zaměřuji na kolektivizaci nebo na odboj, tak si až teď pořádně uvědomuji, jak na tato témata seriál míří a jak to dělá. A tak dobře, že se dnes bojíme i slova sedlák. Proto je nahradili farmáři. Sedláka máme pod kůži jako vesnického kulaka, boháče… Ale je to jen obyčejný produkt letité propagandy.“

Podle historika jsme se ani v 90. letech nedokázali vrátit ke svým zpřetrhaným kořenům. Asi se nám tehdy zdálo, že máme jiné cíle a témata a tradice se zdály zbytečné. Což je podle Tichého škoda, protože návrat ke kořenům je velmi prospěšný, a to pro každý národ na světě.

Tichého, mj. autora knihy Smrt bez spravedlnosti, zaujaly hlavně příběhy bezejmenných perzekvovaných lidí, protože „o ty slavné se starají lepší badatelé, než jsem já. Já si ale uvědomil, že za socialismu, který by v zásadě neměl nic mít proti lidem z dělnického prostředí a naopak hlásal svou sociálnost a rovnost, kupodivu nejvíc perzekvoval lidi z dělnického a zemědělského prostředí. Tam jich bylo nejvíc, což je podle mne klíč k pochopení, jak režim fungoval a proti komu se vymezoval.“

Jak vlastně kniha Smrt bez spravedlnosti vznikla? Jaké bylo dětství Martina Tichého a proč nešel studovat hned, ale musel nejdřív projít dělnickými profesemi, dodělat si maturitu a až pak studovat historii?