Umělou mysl zatím nikdo nestvořil. Užíváním pojmu Al jsme ji jen přizabili, říká literární odborník Piorecký
„Příběh lidské touhy stvořit umělou bytost, která se bude člověku podobat – nebo která bude dokonce lepší a kreativnější než jsme my, lidé –, tak ten je opravdu velice starý. Vzpomeňte si na mýtus o sochaři Pygmalionovi, který si vyprosil oživení sochy ženy, dokonalejší než všechny ostatní,“ říká literární odborník Karel Piorecký. Věnuje se totiž kultuře neuronových sítí ve vztahu k poezii a další literární tvorbě.
Piorecký spolu se Zuzanou Husárovou napsali publikaci Kultura neuronových sítí. V ní hovoří ne o úsvitu, ale soumraku umělé inteligence, která prý líp vystihuje naši dobu.
Čtěte také
„To, co kritizujeme, je vžitá představa, podle které ,to‘ už máme. Už jsme stvořili umělou mysl, která se nám vyrovná, nebo nás předčí. Ale tak to není. Skvělí vývojáři sice vytvořili neuvěřitelně výkonnou kategorii strojů, která nám může úžasně pomáhat, ale umělou mysl zatím nikdo.“
„Chceme tím upozornit, že už jen pojem umělá inteligence je používaný nepřesně, nekorektně, je vykrádán. A to, jak to jeho zakladatelé v 50. letech minulého století zamýšleli, bylo ještě něco o dost jiného. Sice teď máme úžasné pomocníky, ale meta umělé inteligence ještě dosažena nebyla. A užívání tohoto pojmu spíš svědčí o tom, že jsme ho přinejmenším přizabili,“ myslí si literární odborník.
Piorecký také říká, že vygenerovat román nebo detektivku AI zvládne, ale poezii, případně náročnou literaturu, která by čtenáře překvapila, napsat nedokáže.
Proč ženská jména?
O AI často mluvíme v ženském rodě, všechny používané asistentky, jako jsou Siri nebo Alexa mají ženská jména.
„Nechci na tento tenký let moc vstupovat, protože odpověď neznám. Ale asi to o mužích, kteří se pohybují v technologickém světě, neříká úplně nic moc hezkého. Někdy se i tady vnáší další otázka, a to rasová. Protože roboti jsou často zobrazováni bílí. Jakoby snad robot s černým plastem místo tváře byl něco, co by odpuzovalo,“ uvažuje Piorecký.
Další otázky a odpovědi najdete v audiozáznamu, poslechněte si celé Hovory Petra Viziny.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
