Vojtěch Dyk: Sám se sebou bych žít nechtěl. Nesnesl bych se
„Nejkrásnější na každém produktu, který dělám, je vždy cesta – není to z mé hlavy, ale stará pravda. Tedy to, jak jsem se k tomu dostal, co mě při tom potkalo a podobně,“ říká hudebník a herec Vojtěch Dyk.
Poslechněte si celé Hovory Vladimíra Kroce
Po hlavním městě obvykle cestuje na motorce, s horším počasím už ale přestoupil do městské hromadné dopravy. „Nepřekáží“ mu v cestování jeho známá tvář? „Mně ne, jde o to, jestli nepřekáží těm ostatním,“ odpovídá s úsměvem.
Čtěte také
„V MHD si vždy si vytvořím okruh intimní samoty, to mám rád. Tak jsem jezdíval vždy a ani s tím nepřestanu. Ale ta popularita někdy vyhledává pohledy lidí, takže si nasadím kšiltovku, brýle, do sluchátek si pustím muziku a jsem v úplně jiném světě,“ popisuje v pořadu Hovory.
„Beru to i jako lehký sociologický průzkum. My herci se totiž vlastně živíme pozorováním a odkoukáváním lidí, takže mě to hrozně baví,“ prozrazuje s tím, že někdy vidí mnoho zvláštností.
„Ale to, že jsem zvláštní, si o mně můžou říkat ostatní taky. Když jdu po ulici, tak si totiž zpívám. A to furt, bohužel,“ přiznává Dyk.
Čtěte také
„Já bych vlastně sám se sebou vůbec nechtěl žít. Nesnesl bych se. Má žena tomu říká, že vysílám. Možná rozhlasově, ale asi to myslí úplně někam jinam do éteru. Ocitnu se totiž ve zvláštním světě a vůbec nevnímám, jestli na mne někdo mluví, nebo jestli po mně někdo náhodou něco nechce. Ale vlastně je to hezký svět, kdy si odpočinu – tak to mám v přírodě a pak se zpěvem,“ dodává.
Celý rozhovor o herectví, chystaných koncertech, o cestě do Santiaga de Compostela a třeba o oceánu, najdete v audiozáznamu. Ptá se Vladimír Kroc.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
