Vojtěch Dyk: Sám se sebou bych žít nechtěl. Nesnesl bych se

Po hlavním městě obvykle cestuje na motorce, s horším počasím už ale přestoupil do městské hromadné dopravy. „Nepřekáží“ mu v cestování jeho známá tvář? „Mně ne, jde o to, jestli nepřekáží těm ostatním,“ odpovídá s úsměvem.

Čtěte také

Zpěvák a herec Vojta Dyk připravuje velký koncert. „Pořád mě to nehorázně baví. Na pódiu zažívám erupce štěstí“

„V MHD si vždy si vytvořím okruh intimní samoty, to mám rád. Tak jsem jezdíval vždy a ani s tím nepřestanu. Ale ta popularita někdy vyhledává pohledy lidí, takže si nasadím kšiltovku, brýle, do sluchátek si pustím muziku a jsem v úplně jiném světě,“ popisuje v pořadu Hovory.

„Beru to i jako lehký sociologický průzkum. My herci se totiž vlastně živíme pozorováním a odkoukáváním lidí, takže mě to hrozně baví,“ prozrazuje s tím, že někdy vidí mnoho zvláštností.

„Ale to, že jsem zvláštní, si o mně můžou říkat ostatní taky. Když jdu po ulici, tak si totiž zpívám. A to furt, bohužel,“ přiznává Dyk. 

Čtěte také

Vojta Dyk: Mám rád kolem sebe lidi, kteří se ze mě „nepotento“

„Já bych vlastně sám se sebou vůbec nechtěl žít. Nesnesl bych se. Má žena tomu říká, že vysílám. Možná rozhlasově, ale asi to myslí úplně někam jinam do éteru. Ocitnu se totiž ve zvláštním světě a vůbec nevnímám, jestli na mne někdo mluví, nebo jestli po mně někdo náhodou něco nechce. Ale vlastně je to hezký svět, kdy si odpočinu – tak to mám v přírodě a pak se zpěvem,“ dodává. 

Celý rozhovor o herectví, chystaných koncertech, o cestě do Santiaga de Compostela a třeba o oceánu, najdete v audiozáznamu. Ptá se Vladimír Kroc.