Historik Majewski: Nebýt nacistické invaze, Československo by se proměnilo v regulérní fašistický stát

Adolf Hitler do Prahy přijel hned 15. března 1939. Předstihl dokonce prezidenta Emila Háchu, který se vracel z Berlína po ponižující audienci u Hitlera, který ho přinutil souhlasit s německou okupací. Nacisté z českých zemí udělali protektorát.

Čtěte také

Život v protektorátu: Koncentráky nebyly jen pro nepřátele. Končily tam i konfidentky gestapa a udavačky

Není to ovšem tak, že by tímto krokem zahubili českou demokracii. Tu už v měsících mezi mnichovskou dohodou a nacistickou okupací rdousili sami čeští politici pod vedením šéfa agrární strany Rudolfa Berana.

„Mnohé nasvědčuje tomu, že nebýt nacistické invaze, Československo by se proměnilo v regulérní fašistický stát s veškerým jeho hanebným inventářem. ‚Atmosféra národního života okamžitě zhoustla a proměnila se v oblak jedovatých par, který se brzy nedal dýchat,‘ popsal pomnichovské intermezzo spisovatel Václav Černý. Strašlivé rozuzlení 15. března přineslo nemalou úlevu a osvobození – konečně bylo zase všechno jasné,“ popisuje Majewski.

Zabránit většímu zlu

„Je možné omlouvat další spolupráci s okupantem zabráněním většímu zlu? Po třech letech existence Protektorátu Čechy a Morava musela strategie vlády vyvolávat stále větší pochybnosti. Němci se zdrželi stupňování krvavých represí především proto, ze to pro ně bylo prozatím výhodné, nikoli kvůli tomu či onomu postoji protektorátních politiků.“

Čtěte také

Kdybychom to nevzali my, nastoupili by horší, hájil se protektorátní premiér Richard Bienert

Historik Piotr Majewski vysvětluje, že Němci se s Čechy stejně chystali po vítězství ve válce vypořádat jednou provždy. „Představitelé vlády přihlíželi smrti dalších obětí ve fatalistickém přesvědčení, že není jiná možnost, nebo se (podobně jako Emanuel Moravec) snažili za každou cenu získat přízeň zločinného psychopata. Parafrázujeme-li známý Churchillův výrok: protektorátní vláda, která měla na výběr mezi kolaborací a vyhlazením vlastního národa, si vybrala kolaboraci a národ stejně nakonec čekalo vyhlazení.“

Přes kolaboraci protektorátních elit ale nebylo pochyb, komu patřila loajalita velké většiny Čechů: londýnské exilové vládě v čele s Edvardem Benešem.

„Koloval vtip, že když Hácha 15. března 1939 seděl v Berlíně na večeři vedle Göringa a ten mu zdvořile podal jídelní lístek, poddajný protektorátní prezident se měl zeptat, kde se má podepsat. Pokud Heydrich kdysi skutečně řekl, že Češi jsou smějící se bestie, měl pravdu. Nic neodhalilo politický bankrot čelných představitelů protektorátu více než skutečnost, že se stali terčem posměchu svých krajanů.“

Poslechněte si celý pořad Ex libris, který je součástí březnového cyklu Život v protektorátu. Každé pondělí a úterý po 20. hodině ho můžete slyšet v pořadech Jak to bylo doopravdy a Ex libris.