Život v protektorátu: Koncentráky nebyly jen pro nepřátele. Končily tam i konfidentky gestapa a udavačky

Důvody jejich věznění nebyly zcela shodné, ale při jistém zjednodušení lze konstatovat, že jich nakonec i nacisté „měli plné zuby“.  A je to také potvrzení toho, že s ďáblem si nelze zahrávat. Po válce dotyčné skončily ve vězení nebo na popravišti.

Příběh první – Žofie Veselíková

Host pořadu, historička Pavla Plachá, o Žofii Veselíkové říká: „Toužila po životě na vysoké noze. Celý život se snažila rozšiřovat svůj majetek.“ Mohli bychom dodat, že za každou cenu: včetně podvodného jednání vůči židovské rodině Pollakových, využívání a zneužívání výhod plynoucích ze získání říšského občanství a jejích styků s představiteli okupační nacistické správy, včetně gestapa.

Čtěte také

Karikaturista Voborský dostal na výběr: koncentrák, nebo služba nacistickému režimu

„Postupně se pak začaly množit stížnosti českých lidí, že na svém statku Veselíková špatně hospodaří a že chce, aby jí lidé lacino prodávali své pozemky. A pokud nechtějí, tak že jim vyhrožuje, že je udá gestapu,“ konstatuje historička a dodává:

„Z pohledu gestapa takové jednání poškozovalo Říši a poslední kapkou k zatčení bylo její falešné udání na člověka, kterému nechtěla vrátit vypůjčené peníze“. 

Z Žofie Veselíkové se stala vězenkyně koncentračního tábora a po válce byla odsouzena ke třem letům vězení za udavačství, přestože se chtěla obhajovat údajnou pomocí odboji. Ostatně jisté prvky této obhajoby se nám dochovaly i ze vzpomínkové knihy jedné z jejích dcer, proslulé operní pěvkyně Soni Červené. 

Příběh druhý – Marie Macourková

Když 19. prosince 1949 Nejvyšší soud vynesl rozsudek trestu smrti nad Marií Macourkovou, nebylo se co divit. Ve zdůvodnění byl sled udání Macourkové na řadu lidí, včetně vlastní dcery a jejího manžela. A nepřestala ani při věznění v Terezíně, i tam udávala své spoluvězenkyně.

Čtěte také

„Lidi, dokud žijou, nechtějí uvěřit…“ Vzpomínky tří přeživších na Osvětim a na návrat domů

Podle historičky Plaché byla její aktivita vskutku mimořádná a vysvětluje, proč se vůbec Macourková do Terezína dostala:

„Pokoušela se gestapo podvést. Podávala tolik udání, takřka každých 14 dnů jedno, že je tím až obtěžovala.“ Dodejme, že často lhala a vymýšlela si různá obvinění, třeba proto, aby se někomu pomstila.

Výsledek pak byl jasný. „Odsouzena byla za udání stovek lidí, šest z nich pak v jejich důsledku přišlo o život,“ doplňuje historička.  

Příběh třetí – Jarmila Pithartová

Jarmila Pithartová se z udavačky stala konfidentkou, tedy přímou spolupracovnicí gestapa. Byla to obtížně zvladatelná a horkokrevná mladá žena, jejíž osobní příběh je plný peripetií a zahrnuje i milostné vztahy s gestapáky, stejně tak jako vylhaná udání s touhou získat majetek.

Čtěte také

Osm květnových dnů. Historik Ullrich popisuje násilí, chaos i zoufalství v posledním týdnu říše

Pak s tím chtěla skončit, ovšem to byla bláhová představa. „To totiž nebylo tak snadné. S tehdejším milencem vymysleli plán a oznámila na gestapu, že ji v jejím bydlišti navštívil muž z odboje, který ji chtěl zabít,“ říká Plachá.

Dodejme, že to bylo v období nacistického běsnění po zabití protektora Heydricha. Tím chtěla Pithartová dokázat, že byla dekonspirováno odbojem a tím skončí její konfidentská dráha.

„Gestapo tuto léčku ale lehce prohlédlo a putovala do Osvětimi a dalších koncentračních táborů,“ uvádí historička. A dodejme, ani tady se svým udavačstvím neskončila. Soudní rozsudek ze září 1946 ji poslal za „udavačství a zločin proti osobám“ na popraviště.    

Hra s ohněm

Odpovědí na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy – zda se udavačky a konfidentky gestapa nestaly samy vězenkyněmi koncentráků – je podle hosta pořadu historička Pavly Plaché jasná:

Čtěte také

Nacistická „bestie“ Irma Greseová a „hyena“ Maria Mandlová z Osvětimi

„Staly a podobných příběhů je více. Je mýtus, že v koncentráku byli jen nepřátelé nacistů. Do koncentračních táborů se dostávali i lidé, kteří se s nacistickým režimem zapletli, ale na té špatné straně. Byla to hra s ohněm. Pokud si s nimi někdo začal, musel počítat s tím, že to může špatně skončit. A taky to špatně končilo.“   

Poslechněte si celý pořad Jak to bylo doopravdy, který je součástí březnového cyklu Život v protektorátu. Každé pondělí a úterý po 20. hodině ho můžete slyšet v pořadech Jak to bylo doopravdy a Ex libris.