Pavel Kosatík: O tom Benešovi. Kritický portrét prezidenta, který popřel svůj vlastní odkaz

Bez Beneše bychom neměli republiku, tvrdil o něm první československý prezident Tomáš G. Masaryk. Nelze to zpochybnit. Beneš pomáhal definovat Československo nejen zeměpisně, ale také ideově. Demokracie, kterou se první republika vyznačovala a která byla nejvyspělejší na východ od Rýna, byla z velké části také Benešova zásluha.

To, co pomohl stvořit, ale také stihl v posledních deseti letech svého života z velké části demontovat.

Moderní české dějiny neznají rozporuplnějšího člověka. Kladl si nadlidské cíle, pod kterými často a ke konci života skoro pravidelně klesal.

„Byl příliš zkušený diplomat, příliš schopný politik v proudu událostí, než aby si uvědomil, že nadešla chvíle, kdy se všecko musí vsadit na vítězství, nebo smrt,“ napsal o něm Winston Churchill.

Čtěte také

Kdo byl druhý československý prezident a o co mu šlo? Vítězství a prohry Edvarda Beneše

A tak Benešova politická rozhodnutí, která učinil v letech 1938 a 1948, v důsledku vzala svobodu a často i život těm, kteří byli u nás svobodě a demokracii oddáni nejvíc – do té míry, že tuto svou víru dokázali proměnit ve skutky.

„Vezměme si jen mnichovskou krizi,“ dokládá Pavel Kosatík, který svůj materiál upravil pro Radioknihu Českého rozhlasu Plus. 

„Beneš ji zpětně interpretoval jako zradu Západu, od níž se odvinulo všechno ostatní, tedy i to, že Československá republika odmítla sama bojovat. Od té doby se už několika generacím tento příběh předkládá k uvěření. Přitom je to ale přece obráceně: napřed ohrožený stát musí dát najevo rozhodnou vůli se bránit. Musí začít sám, aby spojenci mohli přijít a podpořit ho, ne čekat, že oni vystřelí první. Beneš rozděloval spojencům úkoly, a když nedělali, co chtěl, odmítl bránit svou vlast – to je přece šílená úvaha a šílené rozhodnutí,“ poukazuje a dodává:

„Nám se ale od roku 1938 předkládá jako norma, jako danost našich dějin. Ta představa, že hlavní věci řeší a vyřeší někdo místo nás, v nás od té doby vězí. Spíme. Přál bych si, aby moje kniha část čtenářů probudila.“

Pavel Kosatík|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Tím se podle Kosatíka zrodila tradice, podle které je na sebe nejlepší neupozorňovat. A nápravu chyb není třeba žádat od sebe sama, ale lze ji očekávat zvenčí. Důsledkem Benešových rozhodnutí, ať už je myslel jakkoliv, bylo, že velká část lidí přivykla pasivitě jako přirozenému životnímu stavu.

Byl to tedy Edvard Beneš, kdo ovlivnil novodobou českou společnost jako nikdo jiný, a to v dobrém i zlém. Není ale třeba na něj ukazovat prstem jako na nositele viny. Jde o to rozpoznat, jestli v něm nepronásledujeme sami sebe.

V Radioknize O tom Benešovi přichází Kosatík s novou interpretací života a politického působení druhého československého prezidenta. Vychází z důkladného studia archivních materiálů a zaměřuje se na překonání zažitých mýtů. Nejde o klasický životopis, ale o kritickou sondu, která se snaží pojmenovat příčiny historických selhání a jejich dopad na současný vztah lidí v Česku k vlastnímu státu.