Film Vlny? Byla to velká výzva, odpovědnost i strach, přiznává kameraman Žiaran
„Kromě výzvy to byla velká odpovědnost a zároveň i strach z toho, abychom to nepokazili,“ říká Martin Žiaran, kameraman úspěšného snímku Jiřího Mádla Vlny. Už při prvním čtení scénáře jim totiž nebylo moc jasné, jak ho v našich podmínkách natočit tak, aby to „fungovalo“.
Čtěte také
„Četl jsem kdysi citát od známého scénáristy, podle kterého se z dobré scénáře dá natočit buď dobrý, nebo špatný film. Ale podle špatného scénáře se dá natočit jen špatný. To je základní pravidlo, podle kterého se řídím. A my měli v rukou dobrý scénář, jen jsme potřebovali najít nějakou formu, jak natočit i dobrý film,“ vzpomíná kameraman Žiaran.
Navíc si kameraman vždy musí „sednout“ i s režisérem. „To je opravdu hodně důležitá věc, kterou se vždy snažím vycítit. Navíc si musím sednout i se samotný projektem,“ přiznává s tím, že s Jiřím Mádlem společnou řeč vždy našli.
Kde se točilo?
Mnoho lidí se také zajímá, jestli se film Vlny, který líčí příběh bratrů na pozadí událostí v Československém rozhlasu v letech 1967–1968, natáčel přímo v budově na pražských Vinohradech.
Čtěte také
„Je to krásná budova, byli jsme se tady podívat, ale od začátku jsme věděli, že prostor redakce budeme stavět v ateliéru,“ popisuje kameraman.
„Řešili jsme i chodby a schody, které tam ,hrají‘ docela často, na Vinohradské jsme je ale nenašli. Prostory jsou tu sice krásné, ale už zrekonstruované někdy v 90. letech, pokud se nemýlím, takže jsme je použít nemohli,“ dodává s tím, že nakonec je točili v budově Radost na Žižkově.
„Vstup do rozhlasu se ale opravdu natáčel v ,pravé‘ budově Českého rozhlasu,“ uzavírá.
Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory Tatiany Čabákové.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.

