Skauting je celoživotní škola. Děti se dnes na táborech adaptují rychle, říká emeritní vedoucí Veselý

Čtěte také

Poslední svobodně zvolený starosta Junáka dal StB zabrat. Po Velenu Fanderlikovi pátrala 15 let

„Za těch 100 let, co je v Říčanech skauting zaregistrován, jsou tam obrovská, řádově desetiletá hluchá místa, kdy byl zakázán. Fašismem za protektorátu, a potom dvakrát komunisty. A vždycky se za tu krátkou dobu po druhé světové válce a v roce 1968 našli lidé, kteří dokázali vychovat další generaci, která opět nastoupila po těch desítkách let,“ vypráví Mirko Veselý.

„Já se tím nechci nějak chlubit, ale jsem toho svým způsobem příkladem, protože pro mě byl ten rok 1968 zásadní,“ dodává emeritní vedoucí skautského střediska v Říčanech. Skauting pro něj ale „láskou na první pohled“ rozhodně nebyl.

„Byl jsem skeptický“

„Jako odchovanec třídního pionýrského oddílu jsem byl vůči dětským organizacím velmi skeptický. Když se skaut v Říčanech na jaře rozjel, nezúčastnil jsem se ani první schůzky, ani prvního tábora, který byl hned na začátku vlastně kousek za Říčany,“ vysvětluje.

„Do skauta jsem vstoupil až na podzim roku 1968. A byl to naprosto zásadní převrat v mém životě. V té době mi bylo 13 let, takže už jsem byl vlastně ve věku skauta. A objevil jsem svět, který pro mě byl úplně omračující, úžasný. Také se najednou objevily skautské knížky, samozřejmě Foglar, ale i jiné o táboření a o přírodě,“ vzpomíná skaut.

Čtěte také

České skautky, které psaly dějiny. Poslechněte si příběh tří skautských náčelní

Krátce po jeho vstupu do oddílu ale byla skautská činnost zakázána. „Myslím, že jsme měli v našem junáckém středisku Lípa obrovské štěstí, že tam byli vedoucí, kteří nás měli jenom jeden rok, ale věnovali tomu spoustu energie a hodně toho s námi za ten rok stačili udělat. A pak samozřejmě tam byl vedoucí střediska, Josef Wolgemot zvaný Peng. To byl předválečný vodní skaut a úžasný člověk,“ říká Mirko Veselý

„V roce 1970 nám oznámili, že už skauti nejsme a že budeme pionýři. V té době jsme měli úplně novou klubovnu, tak nám bylo líto ji opustit a bylo to líto i jemu. Takže on, dalo by se říct, zradil skautské ideály, stal se prvním vedoucím pionýrské skupiny, která se shodou okolností jmenovala zase Lípa a převedl klubovnu pod Pionýra, ale my jsme v ní mohli zůstat,“ vypráví Veselý.

„V roce 1989 jsme měli štěstí, že jsme tu klubovnu měli. Kdyby nebyla, tak si myslím, že by se ten skaut v Říčanech v roce 1990 hodně těžko rozjížděl. Neměli bychom kde hlavu složit,“ dodává.

Jiné podmínky, jiné nároky

Oficiální stránky českého skauta uvádí, že po roce 1989 organizaci opět reprezentuje celá řada nezávislých spolků, které se svůj program snaží upravit pro potřeby a zájmy dětí 21. století.

„Dnešní děti vyrůstají ve zcela jiných materiálních i společenských podmínkách, jsou na ně vyvíjeny úplně jiné nároky, jiné tlaky. Když jsme jeli na první tábor, jenom pár dětí mělo spací pytel, všechny ostatní měly dvě deky. Pak nám přivezli vyřazené vojenské spacáky, které byly trošku plesnivé, ale my jsme je vysušili, takže měly aspoň to. Po materiální stránce je to naprosto nesrovnatelné,“ míní emeritní skautský vedoucí.

Čtěte také

Každá nastupující totalita skauting zrušila a zakázala. Dokonce třikrát, vypočítává historik

„Nesrovnatelné to je i v tom, jaké jsou požadavky a představy rodičů, kteří se prostřednictvím svých dětí se skautingem setkávají. Někdy jsou ty reakce opravdu zvláštní, řekl bych až vyděšené,“ vysvětluje Veselý. Rodiče podle něj zaráží například to, že děti si na tábory nesmí vozit telefony.

„Je zajímavé, že to dítě se naprosto adaptuje. Někteří rodiče si dokonce stěžovali, že po táboře, kde je pravidelný režim, pravidelné stravování, svačina, večeře většinou teplá, to po nich děti vyžadují i doma,“ dodává.

„Skauting je velká škola, celoživotní. Mě naučil to, že radit někomu vlastně nejde. Zkušenosti jsou nepřenosné, to vidím u mladých vedoucích. Oni mají představu, že to, co dělají, bude dobré. A když to dobré není, což sami zjistí, tak je pak jen dobré být k dispozici a pomoct, když o to mají zájem,“ myslí si Veselý.

Jak prožíval Mirko Veselý období normalizace? Co se s jeho oddílem dělo po sametové revoluci? A jak získal svou skautskou přezdívku? Poslechněte si celý díl pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus. Audio je nahoře v článku.