Současné umění je přeintelektualizované, zahleděné do sebe. Tihle lidé tvoří z vnitřního přetlaku, říká o art brut sběratel

Dlouhodobý sběratel „outsiderského“ umění dál popisuje jeho charakteristické znaky: „Dost často jsou to osoby z okraje společnosti, ze skromných poměrů, takže pro jejich tvorbu je typické to, že netvoří z nějakých ušlechtilých materiálů, ale z toho, co je zrovna po ruce.“

„Typický představitel tohohle žánru maluje krémem na boty na rozloženou krabici od bot, ale maluje takovým způsobem, že to je velice zajímavé,“ dodává Sekanina, který se živí jako advokát.

Čtěte také

Jaké umění vystavovat ve veřejném prostoru? „Musí lidi zaujmout na první pohled,“ míní kurátorka

Tento žánr už v Česku zažil vzrůst popularity. „U nás byla velká vlna zájmu o tyhle umělce v 60. letech, a ta vlna zájmu opadla. Dneska bych řekl, že zase pomalu narůstá,“ vypráví kurátor výstavy Zabloudit v sítích, která je k vidění v pražské galerii Art brut.

„Ve srovnání se západní Evropou, kde už asi 20 nebo 30 let ta vlna velmi rychle roste, tak bych řekl, že jsme poněkud pozadu,“ doplňuje s tím, že například díla Anny Zemánkové, která zemřela v 80. letech, jsou dnes velmi žádaná.

A proč přesně outsider art přilákal Sekaninovu pozornost? „Měl jsem vždycky zájem o výtvarné umění, ale dost často mně připadá, když jdu dnes na výstavu současného umění, že to umění je odtažité, přeintelektualizované, zahleděné do sebe. Stále pokračuje v tradici, která vznikla někdy v polovině minulého století, že je třeba dále a dále šokovat, dále a dále bourat nějaké bariéry,“ odpovídá.

„Tihle tvůrci, ti s dějinami umění nemají nic společného. Tvoří skutečně z vnitřního přetlaku, a proto je jejich dílo nějakým způsobem extrémně autentické, extrémně syrové, ale díky tomu právě velmi intenzivní,“ vysvětluje dále.

Zaprášená plátna

Inthonkaew, která s advokátem žila, vždy ráda malovala. V Česku se k tvorbě ale vrátila až poté, co našla jeho staré malířské potřeby: „Objevila v mém ateliéru stará zaprášená plátna a zatvrdlé olejové barvy, Těch se zmocnila a začala je využívat v rámci principu, že tihle autoři většinou šahají po tom, co je zrovna po ruce.“

Čtěte také

S mozkem mluvím jazykem obrazu. Začala jsem sebou, terapeutickou fotografií dnes pomáhám i ostatním, říká neurobioložka a terapeutka Dostálová

Výstavu v galerii Art brut i její další obrazy charakterizuje osobitý styl. „Vyznačuje se používáním síťových struktur. Před několika lety si vyvinula velice jednoduše rozpoznatelný styl, kdy používá síťovité nebo šachovnicové struktury k tomu, aby budovala jak postavy, tak jejich pozadí,“ popisuje sběratel.

Neméně významné jsou pro thajskou umělkyni barvy. „Myslím, že v tomhle se projevuje určitý vliv její domácí kultury, protože kdo byl kdy v Thajsku, tak ví, že tamní památky a jejich dekorace jsou velmi barevně hýřivé, takže tohle se myslím projevuje i v jejím díle,“ soudí Sekanina.

Kvůli častému cestování pak umělkyně poslední dobou místo pláten a barev volí několikametrové pruhy papíru z rolí a pastelky. I ty jsou k vidění v galerii v Dittrichově ulici.

„Jakousi třešinkou na dortu bude jedna kresba, která je na pruhu papíru, který je široký 1,5 metru a dlouhý deset metrů,“ láká kurátor s tím, že Inthonkaew už zkoušela i tvorbu na 20 metrech.

Poslechněte si celé Hovory na začátku článku. Ptal se Vladimír Kroc.