Jaké umění vystavovat ve veřejném prostoru? „Musí lidi zaujmout na první pohled,“ míní kurátorka
„Možná by ve veřejném prostoru mělo být umění, které nás trošku vytáhne z každodenního přemýšlení, šedi, nudy. Umění, které člověka popíchne,“ myslí si umělkyně, kurátorka a stand-up komička Tereza Bonaventurová.
Bonaventurová tvrdí, že je důležité, aby bylo umění přítomné ve veřejném prostoru. Vystavování ve veřejném prostoru se ale od kurátorství v galeriích výrazně liší a lišit se tak musí i vystavovaná umělecká díla.
Čtěte také
„Musí to být umění, které lidi zaujme na první pohled. Ve veřejném prostoru se pohybujeme velmi rychle, takže člověka to musí stihnout zaujmout. A možná by to mělo být umění, které nás trošku vytáhne z každodenního přemýšlení, šedi, nudy. Umění, které člověka popíchne,“ myslí si Bonaventurová.
„Dlouhodobě mám ráda galerie Artwall na nábřeží, v poslední době mě hodně zaujala realizace v Mnichově, to byla skvělá britská umělkyně, která dělá takový fantasmagorické, barevné, šílený instalace, který jsou vlastně hřiště pro děti i dospělé, ale jsou vytvořené jenom proto, aby to rozdávalo radost. To mi přišlo úplně skvělé,“ dodává.
Čtěte také
Výstavy umění ve veřejném prostoru si zpravidla může prohlédnout každý kolemjdoucí. Čím by ale diváky měly lákat „konzervativní“ galerie s výstavními prostory? Podle Terezy Bonaventurové je důležitá citlivost při sestavování kurátorského plánu.
„Já budu teď trochu neortodoxní, ale vlastně mi přijde, že je dobré, když mají ty velké galerie dramaturgický plán vytvořený tak, aby tam bylo něco trošku ‚pro masy‘ a něco ta těžká intelektuálština,“ tvrdí kurátorka.
Švejk i Fellini
„Podobně fungují i oblastní divadla. Aby mohly hrát Silnici od Felliniho, tak tam mají Švejka. A přijde mi skvělé, když to takhle podobně dělají i ty velký galerie, že tam natáhnou pár velkých jmen, kdy je jisté, že je to potom opravdu plné. Třeba v galerii Rudolfinum takhle v minulosti byla velká výstava Krištofa Kintery,“ doplňuje.
Čtěte také
„Ono to není o tom, že by lidi do těch galerií nechtěli chodit nebo neuměli chodit, ale myslím, že občas je pro ně to umění moc složité. A ty konkrétní díla a vlastně také nejsoučasnější umění obecně je často trošku složité. Někdy tomu nerozumí ani sami ti absolventi uměleckých škol. A potom je těžké tam ty lidi dostat, když mají pocit, že s nimi někdo komunikuje jazykem, kterým oni nemluví, anebo že se nad ně dokonce třeba někdo povyšuje,“ dodává Bonaventurová.
„Já si myslím, že je to vždycky takový hrozný balanc mezi tím, aby člověk nebyl moc poplatný a aby to nebyl moc velký ‚popík‘, aby to furt bylo kvalitní, ale aby to tam ty lidi dostalo. Myslím si, že takový výstavé existují, je jenom potřeba mít hodně otevřenou mysl při vytváření kurátorského plánu,“ doplňuje.
Patří aktivismus v umění do veřejného prostoru? Jak Tereza Bonaventurová řeší vyhoření? A musí být umění všude? Poslechněte si celý díl pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus. Audio je nahoře v článku.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
