Nejsem syn pekla, jen bývalý kněz, který opustil službu kvůli sexuální orientaci, říká Jiří Pešek

„Já sice opustil službu duchovního Římskokatolické církve, ale stále jsem věřící a z církve jsem neodešel,“ přiznává Jiří Pešek. De facto šlo o suspendaci biskupem, protože svévolně opustil službu. O návratu neuvažuje, ale kdyby se něco změnilo, asi by mu v tom nějaké nařízení nebránilo. „Kdybych všechno odvolal a učinil patřičná pokání, tak by se to asi mohlo jakoby vrátit. Taky by ale asi musela některé postoje změnit i církev.“

Jiří Pešek byl taky vojenským kaplanem u 42. mechanizovaného praporu v Táboře. „Po 16 letech farářování jsem dospěl do bodu, kdy mi najednou, a velmi radikálně, přestal vyhovovat celibát a osamocený způsob života… Uvědomil jsem si, že jsem to celou dobu schovával pod kleriku. Popravdě, on se nikdo kněze ani nezeptá, jak je na tom se svou sexuální orientací.“

Církev opustil až v 38 letech

Na smrt se nemůžete připravit, říká hlavní kaplan Armády ČR o padlých českých vojácích

• Upravit
• Smazat

Tři čeští vojáci už se ze zahraniční mise domů nikdy nevrátí. V neděli zemřeli během sebevražedného útoku v Afghánistánu. „I když o možnosti smrti na etických seminářích mluvíme, každý má v podvědomí, že jeho se to netýká. Nedá se na to připravit,“ říká v rozhovoru s Lucií Výbornou plukovník Jaroslav Knichal, hlavní kaplan Armády ČR.

Sám v sobě to prý řešil kupu let. Definitivní rozhodnutí přišlo až v 38 letech. „Když se můj odchod z kněžské služby blížil, tak jsem zkusil armádu. Mluvil jsem o tom i se svým biskupem, který mi doporučil krizi kněžství překonat právě v armádě…“ Zkoušel to celé dva roky, a právě při této zkoušce narazil na muže, se kterým dnes žije v registrovaném partnerství.  

Jiná sexuální orientace, navíc duchovního, je ve společnosti nebo v církevních kruzích tabu, o kterém se nemluví. Pak ale taky mohou přijít z okolí obavy, projeví se předsudky, emoce a negativní očekávání. „Znám kněze, kteří v církvi oznámili, že jsou jinak sexuálně orientovaní, a začali mít v řádu problémy se šikanováním.“

Asi i proto trvala cesta k definitivnímu rozhodnutí Jiřího Peška tak dlouho. „Bylo to mé celkové vyhoření a velká touha po změně. Každý den jsem viděl, že už to nedávám… Ta samota, skrývání… prostě jsem do toho nakonec šel naplno a hlavně, chtěl jsem být upřímný sám k sobě. Hledal jsem asi trochu originální Boží cestu,“ říká rok a půl po odchodu. 

Knězem jsem byl rád

Zbraně nesvětíme, říká pro Hergot! armádní kaplanka Gabriela Horáková

Gabriela Horáková, farářka Českobratrské církve evangelické, po dlouholetém farářském angažmá v Krkonoších pocítila, že potřebuje změnu. Rozhodnutí nakonec padlo na armádu. Spolu s ostatními nováčky prodělala vojenský výcvik a jako armádní kaplanka se zúčastnila půlroční mise české armády v Afghánistánu. Ptali jsme se jí, jak vypadá její práce, jak se cítí jako žena v armádním prostředí a jestli spojení církve a armády neodporuje poselství evangelia.

„Knězem jsem byl ale opravdu rád,“ přiznává Pešek. „Často na tu dobu vzpomínám a taky mi zůstalo plno přátel. Těm, u kterých jsem se bál, že je můj odchod zraní, jsem posílal i osobní dopisy…“ A reakce?

„Snad pro ně jistě až šokující informace, co se to s tím mým životem děje, mohla být inspirací nebo lekcí, která i je mohla posunout dál. Důležité je brát lidi takové, jací jsou, a naopak nebát se přijmout i nějakou jejich jinakost. Já se rozhodl vydat svědectví. Že jsem se najednou nestal synem pekla, který někde trpí pod vlivem svého hříšného rozhodnutí. Chci jít tou cestou dál, jako svědectví o lidské lásce a Boží velkorysosti,“ dodává Jiří Pešek.