Nejdřív vadil buržoazní původ a pak disidentský bratr Václav, vzpomínal Ivan Havel v pořadu Hovory

Ivan M. Havel: Můj věk mi moc nepřipomínejte. Já totiž skokem zestárnu

Pochází ze slavné pražské rodiny, jeho bratrem byl prezident Václav Havel. Ivan M. Havel je vědec, popularizátor vědy, rozhodně to ale není politik.

„Naštěstí je nás víc, takže lidi hned nemusejí vědět, že jsem ten bratr prezidenta. V poslední době se mě už na něj ani moc neptají. Možná, že nevědí, jestli bych byl za tu otázku vůbec rád,“ odpovídá.

Jako dítě buržoazní rodiny, ve které byl otec stavitelem, který má „na kontě“ například vilovou čtvrť na pražském Barrandově nebo Barrandovské terasy, nemohl jít studovat. V dospělosti mu zase život komplikoval disidentský bratr Václav.

Václav podepsal a Ivana vyhodili

Václav Havel podepsal Chartu 77 a Ivana vyhodili z Československé akademie věd. „Ještě předtím jsem ale musel odejít z výzkumáku. To kvůli oddělení úzce napojeném na komunistickou Státní bezpečností, které by nesneslo bratra disidenta. Tehdy jsem měl poprvé problémy, které nesouvisely s buržoazními rodiči. Taky mi tam ale poradili, abych šel na Akademii, kde jsem ale vydržel jen do Charty.“

Na dobu, kdy dostal „padáka“ z akademické obce, prý dnes už vůbec nevzpomíná nějak zahořkle. „Nemohu si stěžovat, protože pak jsem se stal takovým neoficiálním vzdělancem, který pořádá bytové semináře. Pak už jsem se ani tak nezajímal pouze o robotiku nebo umělou inteligenci, tedy obory, které jsem si přivezl ze Spojených států, ale hlavně o filozofii, a nejen o ni. Každopádně jsme si mezi sebou udělali velmi příjemnou atmosféru a náladu.“ 

Věci mezi nebem a zemí

Zemřel Ivan M. Havel. Připomeňte si ho v posledním rozhovoru na Radiožurnálu

• Upravit
• Smazat

„Člověk bytostně nezlý, vždy svůj a nápomocný druhým.“ Těmito slovy charakterizoval na sociálních sítích Michael Žantovský vědce, informatika, jednoho ze zakladatelů Občanského fóra a mladšího bratra prezidenta Václava Havla jejich společný přítel Michael Žantovský. Vysílací studio Radiožurnálu navštívil Ivan M. Havel naposledy v říjnu 2018 u příležitosti vydání vzpomínek svého otce Václava Marii Havla. Jak vzpomínal na své dětství? A jak hodnotil polistopadový vývoj?

Pak přišel rok 1979, který považuje za zlom ve svém životě. „Asi víc než přelomový, to byl rok hodně smutný. Zemřel otec a nejen to: přežil jsem autohavárii, kterou by asi někdo jiný nepřežil. Dnes bych tady neseděl, kdyby byl svět tehdy normální. Od té doby si říkám, že svět nejde redukovat jen na jednoduché fyzikální zákony. Jsou prostě složitější věci, často za hranicemi a schopnostmi našeho vnímání.“

Takový pohled na svět by prý nenazval nějakým náboženstvím nebo vírou. „Je to jiné. Takový Tomáš Halík tomu říká něcismus. Tedy víra v ‚něco‘ nad námi, co se skrývá za hranicemi dosažitelnosti. Nikdy jsem ale neuvažoval nad tím, že bych to personifikoval a že bych to bral vážně jako praktikující katolík.“

Problém je podle Havla v tom, že to „něco“ ani nejde vyjádřit slovy. „Protože slovo ‚něco‘ je v češtině podstatným jménem. V té chvíli byste si taky na to chtěli sáhnout. Říct, že je to nic. Ale i nic je podstatné jméno, takže se spíš spokojím s tím, že na to nemáme slovo, pojem. Je to prostě něco, co by mohlo být za tím, co víme…“

„Stejně jako když jedete krajinou a vidíte horizont. Kam už nevidíte, stejně předpokládáte, že tam pokračuje cosi, co vidíte před horizontem. Tak nějak vypadá i obecná představa poznání…“

Dětství bylo fajn

Z telefonátů na Hrad jsem měl fóbii, říká Ivan Miloš Havel

• Upravit
• Smazat

„Já měl fóbii z telefonátů. Zejména, pokud to měly být telefonáty na Hrad,“ hovoří o potřebě mluvit do funkce prezidenta svému bratrovi Václavovi host Osobnosti Plus, vědec Ivan Miloš Havel.

A jak vzpomíná na dětství? „Věděli jsme, že nemám šanci studovat, ale v dětství je člověk tak nějak otrlý a bere život, jak jde. Víc asi trpěla matka, když mi na konci devítiletky oznámili, že na gymnázium nemůžu. Tak pro mě začali hledat něco jiného,“ říká Havel.

Nejdřív dostal nabídku vyučit se kotlářem, což prý odmítl ihned. „Tak rodina začala rozvíjet sítě, protože si všichni podobně ‚postižení‘ tehdy hodně pomáhali a sehnali další dvě možnosti. Jedna byla kuchař a druhá jemný mechanik… V rodině se tehdy pořád mluvilo o tom, že to tady každým dnem praskne a všechno se zas vrátí. Bylo to v roce 1953 a nic se nevrátilo, takže jsem se šel učit stromečky, které mne bavily vlastně už odmala,“ dodává.

Ivan Havel má dnes dva tituly před a dva za jménem. Většinu získal na Kalifornské univerzitě v Berkeley. „Maminka se doktorátu bohužel nedožila, ale dožila se mého odjezdu na slavnou univerzitu. To pro ni bylo velké zadostiučinění, protože až tak netoužila po titulech, ale po vzdělání. Aby člověk byl k něčemu,“ dodává už 80letý Ivan Havel.

Víc si poslechněte v audiozáznamu rozhovoru. Připomenout si můžete i rozhovor z pořadu Osobnost Plus, kdy se Ivana Havla ptala Barbora Tachecí.