Nebudu hrobařem církve, řekl estébákům arcibiskup Josef Matocha

„Matocha patří mezi vysoké katolické duchovní, kteří po únoru 1948 nezaujali kladný postoj k lidově demokratickému zřízení v Československu a navíc se spojili se západní špionážní službou,“ zapsala si v srpnu 1958 Státní bezpečnost.

Čtěte také

Biskup Anton Weber vadil za války nacistům, po válce Čechům

Materiál vůbec nezmiňoval skutečnost, že Matocha tou dobou už déle než osm let žil ve dvou místnostech své rezidence. Nikam jinam ho příslušníci Státní bezpečnosti nepouštěli.

Rodák (1888) z rodiny moravského kováře pocházel z jedenácti dětí a díky podpoře církve maturoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Pro skvělé výsledky byl odeslán ke studiu do Říma, kde byl v srpnu 1914 vysvěcen na kněze.

Za první světové války působil v několika farnostech a jako duchovní vojenské nemocnice, od roku 1919 začala jeho kariéra vysokoškolského profesora, odborníka na křesťanskou filozofii a dogmatiku.

Čtěte také

Ilja Ráth. Československý diplomat, který utekl z Vatikánu

V akademických letech 1934/35 a 1938/39 byl děkanem Katolické teologické fakulty v Olomouci; po uzavření vysokých škol nacisty pokračoval ve vědecké práci a připravoval pro bohoslovce přednášky z křesťanské filozofie.

Po obnovení fakulty v roce 1945 na ní do března 1948 přednášel a poté byl jmenován nástupcem olomouckého arcibiskupa Leopolda Prečana.

Zpověď česky, nikoli latinsky

Katolická církev od února 1948 předpokládala, že ke střetu s komunistickým režimem musí dojít, málokdo si ale uměl představit jeho způsob a intenzitu. Už v létě 1949 byl Státní bezpečností internován pražský arcibiskup Josef Beran a pro ostatní biskupy se neformální autoritou stal právě arcibiskup Matocha. Opakovaně a vytrvale žádal od komunistů jen to, co zaručili ústavou: právo na výkon svobody náboženského vyznání. Odmítal podřídit církev komunistické straně.

Čtěte také

Jakou roli hrál za války exilový předseda vlády a kněz Jan Šrámek?

Pro důsledné trvání na zásadě, že hlavou církve na Zemi je římský biskup ve Vatikánu, byl Matocha Státní bezpečností označen za imperialistického agenta a od Velikonoc 1950 držen ve své olomoucké rezidenci. Jeho spolupracovníci byli zatčeni, nesměl až na výjimky vycházet ze dvou pokojů. Tam s ním neustále byl zaměstnanec Státní bezpečnosti, který mu nedovolil číst noviny ani poslouchat rozhlas; měl vypnutý telefon, dostával cenzurovanou poštu, nesměl ke svým knihám.

Domácí vězení šlo až tak daleko, že jej stříhal pracovník StB. Lékař jej za jedenáct let internace navštívil jednou. Protože Matocha různými cestami vzdoroval nátlaku StB na spolupráci, byl mu odmítán zpovědník. Když přišel, musel se Matocha zpovídat nahlas a česky, nikoli latinsky. Zemřel 2. listopadu 1961 na infarkt.