Dvě stě tisíc lidí na Václaváku? To jsme v pr*eli, řekl prý ideolog Fojtík, rezignoval a režim padl

Psal se říjen 1974 a Bohumil Hrabal, jehož poslední knížka Domácí úkoly vyšla v roce 1970, prosil Jana Fojtíka o povolení „návratu“ do české literatury.

„Už nechci své známé informovat o svých textech formou samizdatu. Byl jsem rád, že mne vyhledali dva mladí redaktoři Tvorby a nabídli mi možnost publikovat v jejich týdeníku. Pod dojmem té možnosti jsem si řekl, že budu kdekoliv a s kýmkoliv vystupovat jak řádný a uvědomělý občan tohoto státu a budu hájit jeho koncepci, že omezím se ve styku s lidmi jen na ty občany, kteří nejsou v rozporu se společností, ve které žiji,“ psal Hrabal.

Dopis adresoval Janu Fojtíkovi, muži, který se v té době blížil vrcholu své kariéry.

Trestní stíhání

Rodák (1928) z Milotic nad Bečvou vstoupil do komunistické strany v roce 1946. Vystudoval filozofii a ruštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a pokračoval studiem sociologie a psychologie.

Čtěte také

Jakešův projev na Červeném Hrádku je nezapomenutelný. V roce 1989 toho ale řekl víc

Začal pracovat v Rudém právu a coby „spolehlivý kádr“ byl odeslán na další studia do Moskvy. Když se vrátil, jeho pozice v Rudém právu se zlepšila a do jara 1968 byl zástupcem šéfredaktora.

Politické změny roku 1968 nejprve přivítal – byl autorem jedné z kapitol Akčního programu KSČ – nakonec se ale postavil spíš mezi konzervativce. Vyplatilo se mu to: v září 1968 byl zvolen za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa, současně se stal poslancem za kolínský obvod.

Fojtíkova politická kariéra v 70. letech je spojena s takzvanou normalizací, upevněním pozic konzervativních komunistů. Z Fojtíka se stal jeden z hlavních ideologů: hlídal ideologickou čistotu v oblasti vědy, kultury a školství, dostal na starost oblast stranického vzdělávání a dodržování ideologické linie ve sdělovacích prostředcích.

S jeho jménem jsou spojeny čistky a zákazy „nepohodlných“ autorů a stagnace, která se projevovala až do druhé poloviny 80. let.

Ústup z vrcholu

Nepřekvapí proto, že i Fojtíkovo jméno vyvolávali po 17. listopadu 1989 demonstranti v Praze a dalších městech, žádající odstoupení Jakešova vedení KSČ.

Čtěte také

Sekretariát ÚV KSČ jako slepé střevo. Listopad 1989 očima šéfredaktora Rudého práva

V pondělí 20. listopadu se měla odehrát příhoda, kterou zaznamenal novinář Zdeněk Porybný z Rudého práva: „Odpoledne se ve vedlejší kanceláři nečekaně zjevuje tajemník ÚV KSČ Jan Fojtík. Je tam puštěná televize a já zaslechnu přes otevřené dveře Fojtíkův výrok: Dvě stě tisíc lidí na Václaváku? Tak to jsme v pr*eli!“

Už ve středu 22. listopadu Fojtík na poradě komunistů z televize, tisku a rozhlasu připustil, že pokud by byl požádán, funkci opustí. To se stalo v pátek 24. listopadu 1989.

O tři týdny později se vzdal i poslaneckého mandátu a koncem prosince 1989 mu bylo zrušeno členství v KSČ.

Na dlouhá léta nebylo o Janu Fojtíkovi téměř slyšet, poskytl jen několik rozhovorů. Jeho zdravotní stav se horšil, a když Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu zahájil v lednu 2021 proti Fojtíkovi trestní stíhání pro zneužití pravomoci úřední osoby (coby tajemník a člen předsednictva ÚV KSČ ponechal v účinnosti režim ochrany státních hranic, při kterém umírali lidé), muselo být stíhání zastaveno, protože 94letý Fojtík nebyl k schopen chápat obsah a smysl procesních úkonů.

Zemřel v září 2024, média se to dozvěděla až po čtyřech měsících.