Pavel Peter Gojdič. Biskup, který odmítl zrušit svoji církev

Čtenáři nedělního Rudého práva 14. ledna 1951 si mohli přečíst zpravodajství z jednoho z dalších monstrprocesů, vedených komunistickou justicí tentokrát proti „velezrádné církevní hierarchii na Slovensku.“ Před soudem stáli biskupové Ján Vojtaššák, Michal Buzalka a Pavel Peter Gojdič.

Čtěte také

Na samotce v 50. letech vězni šíleli. Tloukli hlavami o zeď a křičeli, že chtějí vypovídat, vzpomínal kněz Miloslav Frank

„Proces ukázal, odkud se zrodila jejich nenávist k slovenskému lidu, nenávist k Československu. Je to nenávist těch, kteří byli nejúžeji spjati s vládnoucí kapitalistickou třídou svými ohromnými majetky, svou mocí, svou nenávistí k dělnické třídě a lidu,“ zvracel bezejmenný autor komentáře své myšlenky na stránky Rudého práva. Těžko si v souvislosti s biskupem Gojdičem vymyslet absurdnější obvinění.

Pavel Peter Gojdič (1888 – 1960) patřil k nejnadanějším studentům prešovské teologické akademie, a proto pokračoval ve studiích na univerzitě v Budapešti. Na řeckokatolického kněze byl vysvěcen v roce 1911, a přestože měl před sebou slibnou kariéru, vstoupil v roce 1922 do kláštera basiliánů. V září 1926 byl jmenován papežem Piem XI. prešovským sídelním biskupem a úřadu se ujal v březnu následujícího roku.

Gojdič se do povědomí věřících zapsal mimořádným sociálním cítěním; stál u zrodu Řeckokatolické charity v Prešově, zasloužil se o založení sirotčince, inicioval zřízení organizace, která bránila chudé vesnické dívky odcházející z venkova sloužit do bohatých rodin ve městech.

Spravedlivý mezi národy

V meziválečném období byl jako jeden z nemnoha biskupů přítomen v prešovské synagoze během židovských obřadů; trvale zdůrazňoval rovnost lidí bez ohledu na jejich vyznání. V letech druhé světové války zachránil život mnoha Židů, když jim nechával vystavovat řeckokatolické křestní listy. Za tyto činy mu byl 27. ledna 2008 udělen v Izraeli in memoriam titul Spravedlivý mezi národy.

Vězenská fotografie biskupa Gojdiče.|foto:Fotobanka Profimedia

S vytrvalostí, jakou čelil nacistickému zlu, se Gojdič postavil i totalitě komunistické. Odmítl likvidaci řeckokatolické církve a její pohlcení církví pravoslavnou. Komunisté v dubnu 1950 postavili řeckokatolickou církev mimo zákon a Gojdiče zatkli. Odsouzen byl na doživotí na základě vykonstruovaných obvinění z napomáhání ukrajinským banderovcům, velezrady a špionáže ve prospěch Vatikánu. Ani při rozsáhlé amnestii v květnu 1960 nebyl propuštěn a zemřel v leopoldovské věznici v den svých 72. narozenin. V listopadu 2001 jej papež Jan Pavel II. prohlásil za blahoslaveného.