Ottavio de Liva. Vatikánský diplomat, kterého komunisté vyhnali z Prahy

5. duben 2021

Před 71 lety v Československu naplno probíhala kampaň komunistické strany proti katolické církvi. Na jejím počátku se komunistům podařilo vyhnat ze země posledního vatikánského diplomata, kterým byl Ottavio de Liva.

Čtěte také

„Biskupové, poslušni vatikánských nepřátelských rozkazů, účastní se velezrádné činnosti v naději, že nová světová válka umožní obnovu kapitalistického zřízení,“ hřímal v Poslanecké sněmovně 18. března 1950 ministr spravedlnosti Alexej Čepička při schvalování státního rozpočtu.

Právě v té chvíli odlétalo z ruzyňského letiště letadlo, na jehož palubě byl Ottavio de Liva, poslední diplomatický zástupce Vatikánu v Československu.

Vláda jeho jmenování neuznala

Působení v Praze bylo v jeho životě jen epizodou. Rodák z italského Udine byl ve 23 letech po studiích filozofie a teologie vysvěcen na kněze a postupně se vypracoval na vatikánského diplomata.

To ho přivedlo do Prahy, kde pracoval na vatikánské internunciatuře. De Liva byl očitým svědkem toho, jak se komunistická moc po únoru 1948 snažila podřídit si domácí katolickou církev. Součástí plánu byla i likvidace vazeb duchovních na Vatikán.

Čtěte také

V roce 1948 onemocněl pražský papežský internuncius Xaviero Ritter, odcestoval z Prahy a zastupoval jej Gennaro Verolino.

Po velkém nátlaku ze strany komunistických úřadů, které Verolinovi co nejvíc komplikovaly jeho působení, byl i on donucen v červenci 1949 Československo opustit. Zastupováním zájmů Svatého stolce pověřil de Livu. Československá vláda ale jmenování neuznala, protože Verolino k němu neměl formální oprávnění.

Skutečným motivem bylo, že de Liva byl označen za „pokračovatele Verolinovy nepřátelské činnosti“; de Livovi se například podařilo několikrát navštívit pražského arcibiskupa Berana, kterého Státní bezpečnost od léta 1949 držela v internaci. Soustavně si také u pražské vlády stěžoval na postoj denního tisku k Vatikánu, na urážky papeže, zabírání církevních objektů, omezování práv věřících nebo dosazování státních přidělenců na konzistoře.

Toufara nabádal k opatrnosti

Vše akcelerovalo po případu v Číhošti, kde v prosinci 1949 došlo k pohybu kříže v kostele. De Liva navštívil v lednu 1950 číhošťského faráře Toufara a nabádal jej k opatrnosti. Požádal ho dokonce, aby křížek napevno přibil k podstavci. Toufar byl nedlouho poté zatčen a při brutálních výsleších umučen.

Čtěte také

Komunistický aparát rozpoutal rozsáhlou kampaň ve sdělovacích prostředcích, ve které útočil na papeže a na de Livu, kterého označil za „iniciátora zázraku“. V novinách vycházely zesměšňující básničky, Dikobraz přidal ideologicky podbarvené karikatury. Ve čtvrtek 16. března 1950 ministerstvo zahraničí „požádalo“ de Livu, aby opustil Československo; odletěl 18. března.

Čekalo ho ještě několik let ve vatikánské diplomacii, zemřel v srpnu 1965 ve funkci internuncia v Indonésii. Jeho působení v Praze i dramatické okolnosti jeho odchodu připomíná v pořadu Portréty historik Michal Pehr.

autor: David Hertl
Spustit audio

Související