Martina Vacková

Ve stínu volby německého prezidenta i neustálých pohledů do mobilu při hledání online lístků a pandemických certifikátů proběhl 72. ročník filmového festivalu v Berlíně.

Viděla jsem film Quo vadis, Aida. Kam kráčíš, Aido. Film, který teď v Berlíně získal cenu za nejlepší evropský film roku, evropskou podobu Oscara.

Odešel Belmondo. I když v požehnaném věku, přesto to mnoho z nás zaskočilo. Ne proto, že zemřela hvězda, ale proto, že odešla část našeho dětství. 

Globální přesuny lidí jsou téma století. Tenhle pocit možná zažívá i Johnny Depp, který je vlastně uprchlíkem před nevládními organizacemi. 

Byla jsem na filmovém festivalu v Cannes. Byl tam covid a masoví vrazi. Přesto jsem se nebála. Na festivalu bylo akreditováno zhruba 28 tisíc hostů, méně než obvykle.

Více filmů, méně lidí – to se stalo skrytou linkou letošního filmového festivalu v Cannes. Přesto nechyběla velká jména.

Rakouský Linz a Štýrský Hradec chvílemi vypadaly, jak kdyby se uprchličtí hrdinové z filmů rozutekli z pláten po městě, když jsou kina zavřená.

Cannes - velká jména, velké příběhy, velký festival. Už jen být vybraný do hlavního programu znamená pro mnohé tvůrce vítězství.

Jakou odměnu si exekutoři podle vás zaslouží? Máte vy nebo někdo z vašich blízkých nějakou zkušenost s exekutory? Jaká je prevence, aby se člověk nedostal do dluhové pasti?

Medvěd není jenom symbolem německého hlavního města. Podobu tohoto zvířete má i soška pravidelně udělovaná na mezinárodním filmovém festivalu Berlinale. Ten začíná ...