Martina Vacková: Jak je důležité míti politika (dobrého)
Angela Merkelová se mihne v jednom novém německém filmu v záběru, jak skládá v roce 2005 svůj první kancléřský slib. Ten film se jmenuje Rabiye Kurnazová proti George W. Bushovi. Promítal se na mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně a získal jako jediný hned dvě důležité ceny. A proč o tom mluvím? Protože ukazuje, jak je důležité mít v čele státu silné a schopné politiky. Obzvláště když se dostanete do průšvihu s politickou mocí jiného státu.
Německo-turecká matka Rabiye se pouští do své velké záchranné akce – chce svého syna Murata, nespravedlivě uvězněného v Guantánamu, dostat z vězení ven. Murat Kurnaz je skutečná postava, Turek žijící v Německu, a po útoku na newyorská dvojčata v roce 2001 se ocitl ve špatné době na špatném místě.
Čtěte také
Jeho příběh je sám o sobě velké drama, ale příběh jeho matky, která se rozhodla ho z Guantánama dostat, je strhující cesta po dlouhé horské dráze. Rabiye je žena neskutečně optimistická, která umí v těžké chvíli odlehčit vtipem, ale režisér Andreas Dresen ji ukazuje i v situacích, kdy ji její pozitivní energie opouští.
Z herce se stal politik
Jak také přiznal, film ho stál pět let intenzivní práce. Kniha, kterou Murat Kurnaz o své zkušenosti napsal, v něm vyvolala šok, nebylo v ní mnoho optimismu a byla téměř kafkovská.
Čtěte také
Dresen ale nemohl najít klíč, jak ji přetavit do filmu. Až když se potkal s Muratovou matkou, rozhodl se pro její příběh.
Ukazuje tak příběh obyčejného člověka, který se zničehonic dostane do extrémně těžké životní situace a do víru velké mezinárodní politiky. A potřebuje pomoc druhých, protože v jeho silách není komunikovat s tajnými službami, vládou a podávat mezinárodní žalobu na amerického prezidenta. Teprve když se dostala k moci Angela Merkelová, případ se posunul výrazně dopředu.
Je a není to film protiamerický a protiněmecký, je a není to zároveň film proamerický a proněmecký. Shodou okolností měl světovou premiéru na festivalu v době volby nového německého prezidenta. A teď je v německých kinech v době ostrého ukrajinsko-ruského konfliktu.
Čtěte také
Momentálně je oceňovaný německý film určitě to poslední, co zajímá lidi na Ukrajině. Ale svým poselstvím potřeby dobrých politiků k nim také odkazuje.
Na Ukrajině si před pár lety zvolili do čela státu herce a komika Volodymyra Zelenského. Určitě nejednoho člověka napadlo, zda si Zelenskyj při prezidentské kampani uvědomoval, co tato funkce skutečně obnáší a do jakých extrémních politických situací se země může dostat. Obzvláště když má hrozivého souseda.
Z herce se stal politik, z některých jiných politiků konflikt udělal tragikomiky, jejichž „herecké výkony“ k ocenění nejsou. To možná bude jednou příběh pro jiného scenáristu pro film na jiném festivalu.
Mimochodem ale ne na tom letošním ve slavných Cannes. Tam se totiž právě připojili k protiruským sankcím a oznámili, že do svého programu v květnu nepřijmou žádného představitele ruské kultury a ruského filmového byznysu, kteří podporují Putinův režim.
Autorka je editorka Českého rozhlasu
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
